Díky tomu, že jsem měla možnost mít u sebe foťák na delší dobu než na jeden den, tak mám samozřejmě spoustu fotek. Jak jsem psala v mém každopondělním výžbleptu, byly jsme s mamkou na procházce Včelenským lesem. Můj rodný kraj jsou totiž jižní Čechy, konkrétně České Budějovice, ale bydliště mám na Včelné. Což je taková vesnička kousek od města, ale v poslední době se ta pole kolem tak zastavují, že budeme asi co nevidět součástí Českých Budějovic. Každopádně lesy kolem nám zatím nekácí, takže je pořád možné se tam jít procházet a dýchat čerstvý vzduch. Je fakt, že to na svém rodném kraji mám ze všeho nejraději. Ty lesy a vzduch a přírodu. A zvláště, když mám po ruce i foťák.
Astala vista bejb. Z minulého týdne jenom z pondělí tu mám 32 zobrazení, vážně nevím, kdo tady na to porád kliká, ale je to vážně docela vysoké a nepochopitelné číslo. Začínám si asi dávat pozor na to, co sem vůbec píšu. Ne sranda... to si dávám už od začátku. Fakt hrozné, jak ten čas letí, ještě nedávno tu bylo pondělí.. to je vlastně i teď. Ok, dost vtípků, které nejsou ani vtipné. Je tu prostě další pondělí a s ním i pravidelná dávka pondělních emocí.
Jídlo týdne
Mamky naprosto výborné zapečené brambory s domácími vypěstovanými rajčaty a cuketou. Absolutně excelentní, já jsem se po tom včera mohla utlouc. Maminka celkově vaří výborně, co si budeme povídat, ale tohle byla opravdová mňamka. Škoda, že se mi nechtělo v tašce tahat závaží navíc, jinak bych si kousek dovezla ještě do Prahy.
Hudba týdne
Toho je zase tolik, co jsem poslouchala, že pořádně ani nevím, co vybrat. Ještě něco vyberu v průběhu psaní.
(edit středa 1:20) A v průběhu psaní jsem na to pak zapomněla, tak dodávám teď v úterý. Vlastně už je středa, ale to nevadí. :D Po delší době jsem si pouštěla Two steps from hell, dřív jsme na tom s lidmi z okolí děsně ujížděli. Patnáctka (které už dávno není patnáct) se dokonce jednu skladbu naučila a zahrála mi jí k narozeninám. Teď to tu mám zrovna puštěné a pořád je to dobré.
Dilema týdne
Kupovat si krém na obličej je někdy opravdu velké dilema. Tak velké, že to ani nebudu dál rozebírat.
Myšlenka týdne
K tomu nemám, co dodat.
Kultura týdne
Byla jsem fotit tu svatbu a byl to vážně zážitek. Sice neuvěřitelný stres, ale nakonec to dopadlo snad dobře. Uvidíme. Fotky budu upravovat až v práci, protože na svém ntb nemám dostatek místa a navíc ten můj pidi midi monitor, na tom se nic moc nedá. Ale kromě svatby jsem byla s mamkou po dlouhé době na kole. Chtěly jsme dojet až na Hlubokou, ale nakonec jsme to zapíchly v Borovanech, daly si malé pivko a jely zpátky. Až na to, že jsem měla blbé kalhoty a po desátém kilometru (a čekalo dalších dvacet) už mě bolela frnda... to bylo supr. A taky jsme se byly projít v lese a našly jsme houby. Celkově návrat na chvíli zase na Včelnou byl určitý kulturní zážitek. I vlastně cesta vlakem do Prahy. Sedla jsem si do kupé s mladým párem, který měl neustále tendence se objímat (=ošahávat) a pusinkovat (=olizovat), takže vážně pecka. Co si budeme povídat.
Komiks týdne
Netřeba komentáře.
Fotka týdne
Přemýšlela jsem, že sem dám nějakou ze svatby téda, když už s tím tak prudím, ale nakonec ne. Dávám sem Včelenský les, protože je to místo, které mám asi ze všech míst, kde jsem zatím byla, nejraději. Ten vzduch, okolí, klid a vzpomínky. Dokonalé místo na procházky.
Tyjo, vážně jsem nečekala, že mi tenhle výmysl vydrží tak dlouho a přitom už tu máme desítku. Hip hip hurá. No dobře, tak se zase uklidníme. Popravdě jsem přemýšlela ještě nad nějakou sérií, co bych dělala třeba nepravidelně k tomuhle, ať tu mám taky něco jiného, ale zatím mě napadají jen samé trapárny (jako je tahle), tak si to asi nechám ještě nějak projít hlavou.
Tentokrát se toho stalo docela dost. Měla jsem příjemné setkání s člověkem, kterého jsem neviděla asi čtyři roky a probíhalo to skvěle, vůbec ne tak rozpačitě, jak jsem si myslela, že to dopadne. Doufám, že se uvidíme i nadále, že to nebylo poslední setkání, protože to bylo vážně fajn. Pak jsem teda během týdne začínala cítit, že mi není moc dobře, tak jsem se snažila moc nenamáhat, ale stejně to dopadlo, že jsem lítala všude možně a byla v práci, takže se to ještě víc zhoršilo. Teď se pořád nějak kurýruju, piju kopřivové čaje a liju do sebe všemožnou medicínu, tak snad se to spraví. Jdu totiž v pátek fotit svatbu, takže musím být fit. Díky jedné z x Veronik, co znám (konkrétně Remy), mám čím fotit, takže jsem zvědavá, jak to vlastně dopadne. Doufala jsem, že by tam šla se mnou, přece jenom má víc zkušeností s focením lidí, ale nakonec nemohla, takže na to budu sama. Snad to dopadne alespoň nějak přijatelně. Každopádně i setkání s ní při předávání techniky bylo příjemné a jsem ráda, že jsem jí mohla na chvilku zase vidět. A nakonec výlet do Zoo s fretkou Terkou, což bylo taky supr a to už zařadím spíše do kultury.
Jídlo týdne
Tento týden to není jídlo jako takové, ale spíše pití. A ano, je to zmiňovaný kopřivový čaj. Mám sušené kopřivy přímo od dědečka a piju ho teď pořád. Dávám si tam občas i pár lístečku máty nebo ho vystřídám obyčejným zeleným čajem s citrónem, každopádně je teď na denním pořádku a asi než se úplně uzdravím, bude tam stále.
Hudba týdne
On bude v Praze v lednu! Já tam prostě musím jít! Ještě nevím s kým, ale prostě musím! Kdyby náhodou, tak budu mít šestého ledna narozky....
Dilema týdne
Jít do toho focení svatby nebo ne. Je to vážně velké rozhodnutí, zvláště pro takového amatéra jako já. Ale zase je to zkušenost a já jsem se nakonec rozhodla to risknout. Tak mi držte pěsti, aby to vyšlo. Dík!
Myšlenka týdne
Koupila jsem si zase bloček, takový kapesní, abych si tam mohla zapisovat potřebné věci, co obyčejně nosím v hlavě jen tak a pak se občas stane, že je zapomenu. A navíc jsem se rozhodla si zase zapisovat své utrácení peněz. Dřív jsem to dělávala právě když jsem měla takový bloček a bylo to neskutečně užitečné, pak jsem s tím nějak přestala a s penězmi nakládala, jak jsem si zrovna usmyslela a není to dobré. Fakt ne. Takže do bločku přibude i toto. Krom toho se ale chystám si tam zaznamenávat zase adresy, protože starý adresář má u sebe ségra a stejně byl dost neaktuální. Takže kdybyste chtěli, tak mi napište adresu, ať si jí mohu zaznamenat!
Postřeh týdne
Koukala jsem se zase po delší době na internetu na show Jana Krause. Občas jsou tam zajímaví lidé a je to celkem vtipné. Tentokrát mě ale zaujala slečna, Kateřina Vacková, která vede neziskovou organizaci, která si říká Prsakoule a určitě stojí za to se nad tímto tématem zamyslet. Hodně sympatická a ten díl je fakt dobrý a zábavný, se mrkněte.
Kultura týdne
Kromě toho, že jsem se teda viděla tento týden docela s hodně lidmi, což bylo fajn, byla jsem i v naší pražské ZOO s Bouřkou neboli fretkou neboli Stormínou a tak. Delší dobu jsem tam nebyla, protože ač to tam mám ráda a pořád tam někoho tahám, nikdo tam se mnou nechce. Až teď Stormína se chytla a že by tam klidně taky vyrazila. Tak jsme si udělaly společný menší výlet. Počasí bylo takové dost na nic, alespoň tam ale nebylo tolik lidu, možná právě díky tomu. Měla jsem s sebou samozřejmě foťák, abych si na něj zvykla a mohla na té svatbě fotit, co nejlépe, takže odsud mám i několik fotek. Možná jich sem pár pak dám. Celkově to bylo supr, viděly jsme spoustu zajímavých zvířat, dozvěděly jsme se, jak rychle běháme (Stormína jako fretka - nečekaně, a já jako daman :D) a zjistily, že nejsme zas tak marné v informovanosti o některých kočkovitých šelmách. Pražská ZOO je v tomhle fakt symaptická, snaží se pořád všechno vylepšovat, pro zvířata vytvářet co nejpohodlnější prostory a vymýšlet i nějaké jiné doprovodné činnosti. Mám to tam ráda.
Člověk týdne
Má maminka. Opět. Bude jí padesát, zažila toho za svůj život fakt hodně nepříjemného, je po operaci hlavy a přesto vypadá stále tak vitálně a mladě. Neskutečné. (fotka od mého bráchy, oslava narozenin jeho syna Ryana)
Komiks týdne
Ona je prostě skvělá.
Fotka týdne
Už nějaké ty dva týdny stará fotka, ale zatím nikde zveřejněná. Až teď. Vždycky mám prostě jen jednu polovinu ksichtu hezčí a zveřejnitelnou, nom. Se s tím smiř.
Jsem si všimla, že minule jsem začala tím, jak sousedi něco vrtají hned u mé stěny pokoje a že horší věc snad už být nemůže... tak dneska mi přímo do okna chrčí cirkulárka. Vážně humorné. Po dvou hodinách spánku, živější noci a ne moc dobrého zdravotního stavu (něco na mě leze už asi čtyři dny) je to vážně zvuk, který hladí mou duši. To i na tom Barrandovském sídlišti byl větší klid, než tady v těch křovinách, vážně.
Dobře, je to asi asi tak čtyři pět hodin, co jsem to začala psát, takže teď už tu cirkulárka naštěstí nedrnčí a já mám trochu klidu na dopsání. Ale ne o moc víc síly. Každopádně bych si měla jít asi nejdřív zapsat předměty do školy a vytvořit si rozvrh a tak, ale do toho se mi chce ještě méně, takže tak. Nejhorší je, že v tomhle poloospalém stavu vždycky zapomenu tunu věcí, co jsem si chtěla napsat. No neva.
Hudba týdne
Poslouchám teď docela často černošské písničky ať už od afroameričanů nebo na tohle téma. A to protože jsem měla mít zkoušku ještě teď v září z předmětu Náboženství africké diaspory a tam jsme se celý letní semestr zabývali touto tématikou, tak jsem si to pouštěla k učení a ke čtení a tak. Mám toho teď plnou hlavu, ale ty písničky jsou fakt dobré a tak nějak jim teď rozumím úplně jinak než dřív.
Dilema týdne
Jakože jsem si říkala, že potom, co jsem se přestěhovala do Barrandova, tak se tam se mnou dle ohlasů nastěhovala celá Praha, tak nějak mi připadá, že je tomu i teď, když jsem zpět v Braníku. Já vím, že o stěhování píšu teď pořád, ale on to není vždy proces na pár dní, prostě si člověk dlouho zvyká, aklimatizuje se a tak podobně. Takže logicky o tom pak dlouho všude žvatlá. Ale co mě teď na Braníku fascinuje ten neskutečný výběr možností, to tu dřív teda nebylo. Můžete si zajet na Budějovickou do Lidlu, který má do devíti nebo do Billy, která má do devíti. Na metro se dostanete z jedné strany za pět minut, z druhé strany za pět minut. Nebo můžete jezdit všemi různými autobusy - přecpanou 118, přecpanou 124 nebo přecpanou 205, neskutečný výběr! Každý den kvůli tomu zažívám fakt velká dilemata.
Postřeh týdne
Poprvé jsem byla docela vděčná za to, že v práci nemáme zapnutý adblock. Narazila jsem na zajímavou reklamu na projekt party lidí, co se rozhodli pomoct mladým podnikatelům, kteří mají nápady na vlastní trička, ale nechtějí se patlat s administrativou a starostmi s poštovným a celkově vším okolo, ale chtěli by zkusit prodávat a podnikat. Mají nějaký supr návrh a myslí si, že taková trička by se prodávala. Ty stránky byly moc pěkně udělané a systém je takový, že si nejdřív vytvoříš návrh, cenu, počet kusů, pak to rozhodíš všude, kde by o to mohl být zájem a až když se vyčerpá ten počet kusů a je zřejmé, že projekt bude úspěšný, začnou s tebou spolupracovat a trička ti vyrobí, rozešlou, postarají se o vše potřebné a pak ti pošlou vydělané peníze. Když se do určitého termínu počet kusů nevyprodá, nikdo nic nevyrobí, peníze se pošlou zpět lidem, co si tričko nekoupí a ty tak nic neproděláš. Připadá mi to jako supr nápad. Jen tyjo to teď nemůžu najít. Mě štve.
Myšlenka týdne
Zkoušku jsem sice nakonec nedělala, protože nějaký špatný informační šum a s profesorkou jsme se nedokázaly nejak spojit a domluvit ten konečný termín, což mě docela mrzí. Ale jak jsem byla teď nějaké ty týdny zavalena všemi těmi informacemi, tak kromě toho, že mě to bavilo a bylo to zajímavé, i jsem četla tři knížky k tomu a dvě z toho byly opravdu výborné, tak se mi díky tomu alespoň podařilo sjednotit si názor na rasismus. Uznávám, že rasy lidí jsou různé a každá se něčím liší od té druhé, ale rozhodně nesouhlasím s tím, že by byla nějaká podřadnější té druhé.V každé rase se najdou lidí, co jsou špatní, nepracují, kradou, vraždí, nechovají se vhodně. Ale přitom se to děje všude, u bílých, černých, snědých, žlutých. Není v tom rozdíl, neexistuje nějaká špatná rasa lidí, co má na svědomí všechny zlé věci světa, existují 'jen' špatní lidé obecně. Ti lidé, pokud dělají něco špatného, jsou v mých očích špatní kvůli těm činnům, ne kvůli barvě pleti. A tak by to mělo být.
Kultura týdne
Zápis předmětů a vytvoření si rozvrhu, jdu to udělat teď hned. To bude zase zážitek.
Komiks týdne
Prostě krutopřísně vtipné. Někdy si toho Pottera budu muset zase přečíst.
Fotka týdne
Nečekané, že. Z dneška. Tentokrát mě ten pohled na zapadající slunce nějak příjemně uklidňoval. I přestože jsem ho zastihla už značně pozdě.
To je tak, když se konečně odhodlám k psaní a dohánění restů, nedejbože kdybych se rozodla se učit, a na chodbě přesně vedle mého pokoje začnou zrovna teď něco vrtat. Jak je to přímo ta společná zeď, tak je to fakt hrozné. Sice mám docela dobré sluchátka (a to vím, protože když jsem nedávno jela z Budějovic, tak jsem měla puštěný mobil a tak se jakože pohupovala do rytmu a v duchu si zpívala s pohledem ven a asi až po minutě tohohle nacvičování mi došlo, že na mě kouká průvodčí a mluví na mě), ale i tak je to slyšet a úplně mi to drásá nervy. Ale co už. Budu to muset nějak přežít. Pokud to tedy přežije ten, co tam vrtá.
Jídlo týdne
Nějaké cereální křupky Vitte z Lídlu. Jsou fakt dobrý.
Hudba týdne
Jsem toho tento týden zase poslouchala víc, takže pořádně nevím, co sem vlastně chci dát. Objevila jsem ale skupinu Kodaline, kterou jsem si hned oblíbila. Asi jsem jí znala už dřív, například All I Want je hodně známá, ale asi jsem si jí nedokázala úplně tak zařadit. Pak jsem víc zkoumala Juliet Simms, tu znám už delší dobu, respektive vím o její existenci díky písničce Remembering Sunday, kterou nazpívala se skupinou All time Low, už tam se mi její hlas líbil, ale až teď mě napadlo jí nějak víc objevovat, kde se vzala a co má za další písničky a zjistila jsem, že se prosadila asi hlavně díky americkém The Voice, každopádně její hlas je opravdu neuvěřitelný. Hodně se mi líbí. I ten styl, co zpívá.
Dilema týdne
Mám problém pořád s tím samým. Nedokážu se pořádně rozhodnout, co dělat, čemu se věnovat, co dohnat, že se mám učit, připravovat na supervizi z praxe, že mám brzy vstát a pak to stejně neudělám. Jsem v tomhle fakt hrozná. Měla bych si vytvořit prostě nějakou pevně danou disciplínu a řídit se jí. Horší je, že jsem hodně těžko disciplinovaný člověk, vlastně skoro vůbec. Musím si najít nějaký způsob, jak si některé věci, co nedělám automaticky, vštípit do denního programu a zautomatizovat si je. Stejně jako si každé ráno čistím zuby, jím, každé pondělí si píšu tyhle srač.. ndy a tak podobně. Takhle to dál prostě nejde.
Myšlenka týdne
Normálně se internetovým diskuzím vyhýbám a to velkým obloukem, ani to kolikrát nečtu. Zvláště, když se jedná o téma imigrantů, Islám v ČR nechceme a podobně rasová a náboženská témata, která teď hýbou internetem. Je to protože nemám zapotřebí se bavit s lidmi, kteří jsou ve většině svých vyjádření agresivní, netolerantní, nepřemýšlí u psaní svých příspěvků, nemají podložená fakta, o kterých píšou a celkově debata s nimi nestojí vůbec za ten čas. Jsem takový ten člověk, co prostě jen kroutí hlavou a doufá, že se s takovými lidmi neuvidí osobně, protože jakékoliv vymlouvání nebo dokazování, že jejich myšlenky jsou minimálně dost pochybné, takovému člověku připadá jako marnost nad marností. Dneska jsem se ale k jednomu tématu vyjádřila, poprvé za celou tu dobu těchto aférek. A u toho si znovu uvědomila, že sice známe v českých dějinách Nicholase Wintona a oslavujeme ho, i v Británii dostal spoustu ocenění, včetně Řádu britského impéria, ale ve své podstatě by měly být mimo jiné oslavovány i ty britské rodiny, které si těch 669 dětí tenkrát ještě z Československé republiky byly schopné převzít, zaplatit za jejich cestu a ke všemu je vychovat. Winton byl sice organizátor celé akce, ale ta by vůbec neuspěla, kdyby nebylo těchto lidí, kteří mezi sebe přijali úplně cizí děti z cizích rodin a prostředí. Čest všem takovým rodinám.
Kultura týdne
Měla jsem se zase možnost podívat se na Zlíchov. Sice ten kopec pro mnohé asi není moc kulturní, ale já to tam mám prostě ráda a mám zároveň radost, když tam můžu někoho zatáhnout a ukázat mu ten nádherný a uklidňující výhled. Prostě úžo. Navíc jsme viděli vycházet rudý měsíc, bylo to nějak těsně po úplňku, takže byl velikánský a krásný. To ale bohužel vyfotit mobilem moc nešlo.
Komiks týdne
Všeříkající.
Fotka týdne
Vzhledem k tomu, že jsem zpět v Braníku a Joel (ségry přítel) tu má vždycky k dispozici foťák, tak ta sluníčka prostě budou asi hodně často. Ale nebojte, po měsíci mě to zase přejde! Možná..
