Protože podzim je mé nejoblíbenější období. Důvodů pro to mám hned několik.
1) přichází po létu, které nemám ráda vůbec
2) je barevný, což dělá procházky v tomto období naprosto okouzlující
3) není mi horko ani zima
4) sice příroda 'umírá', ale pro mě je podzim symbolem znovuzrození
5) možná proto netrpím podzimními depkami, ale naopak návalem revolučních myšlenek a aktivity
6) všude po zemi se válí tuna krásných záložek do knih zcela zdarma!
Si zase myslíte, že nestíhám, co? Ale vlastně nestíhám, nom. Ne, mám ještě hodinu (teď je 22:45), takže pohodička. To nějak zmáknu. Ale je toho zase spoustu, co bych chtěla zmínit, tak budu muset hejbnout kostí. Jsem si tak i uvědomila, že sice jsem si založila tyhle pondělní série, abych se dokopala k tomu si ty věci všechny sepisovat, ale na druhou stranu mě to trochu omezuje. Vždycky se akčně rozhodnu napsat i něco mimo pondělí, ale skončí to u toho, že přece pak nebudu mít o čem psát nebo, dyť pondělí je zítra, to by bylo trapné, mít tu dva články najednou a podobné chujoviny. Budu se od toho muset snažit nějak odprostit, ale kdoví! Mám teď ale nějaké zase motivační chvilky, tak uvidíme. Ale radši přejdu rovnou ke konkrétním věcem, ať tady zase jen neplkám. I když vlastně... já plkám v průběhu celých těch článků... ehm no neva.
Jídlo týdne
Kaki. Protože bylo v akci (už asi před týdnem), mám ho teď na stole (protože proč by mi nemohlo ležet tak dlouho jen tak v ledničce) a je děsně fotogenické (ne, pořád mě to focení neomrzelo ještě, sice občas nadávám na málo místa na mém disku, ale pořád mě to baví).
Hudba týdne
Protože mám zase období, kdy můžu poslouchat vážnou hudbu dennodenně a protože je to Bergensen, kterého prostě miluju. A taky Zimmera a Mansella a Elfmana a Djawadiho a Moriconneho a spoustu dalších.
Dilema týdne
Pochválit se nebo se nepochválit.. protože tento týden mi to neskutečně moc pálilo a byla jsem moc šikovná.
Největší chyba týdne
Tohle bude asi největší chyba tohoto semestru a to předmět s naprosto hroznou vyučující, který jsem si zapsala jen protože jsem doufala, že v druhém semestru má pokračující část můj oblíbený Vojtíšek a ono to možná vypadá, že vůbec. Budu brečet, pokud se má domněka potvrdí, protože ta ženská je vážně zlo.
Postřeh týdne
Narazila jsem na jeden velmi zajímavý projekt, který se jmenuje Cyber-seniorsa účelem je naučit starší lidi, kteří chtějí, jak zacházet s počítačem a internetem a to pomocí mladých dobrovolníků. Jednak ta myšlenka, že i staří lidé mají odvahu se vrhnout do těchto nových vymožeností a učit se novým věcem, ale i to krásné propojení generací. Fandím tomu, fakt se mi to líbí.
Myšlenka týdne
Mám teď zase takové hrozně revoluční přemýšlení a mám rovnou několik nápadů a myšlenek, které hodlám v nejbližší době realizovat. Uvidím, jak se to povede.
Jednoznačně přednáška Dana Přibáně o jejich cestě po Austrálii a Indonézii. Nezklamalo očekávání, ostatně Trabantimě baví už delší dobu a asi nikdy neomrzí. Minulý rok jsem vydržela sedmihodinový maraton všech dílů jejich seriálu o cestě po jižní Americe, to o lecčems vypovídá.
Komiks týdne Jak jinak. Už se mi objednává knížka, neskutečně se těším, až jí budu mít doma!
Fotka týdne
Protože chodit do práce na celý den v sobotu, když je úplně nádherné počasí... je dost vopruz. Tak si to člověk musí nějak zpříjemnit. Třeba duhou.
Ač jsem se původně na letošní SIGNAL festival nechystala, dostala jsem se na něj hned ve čtvrtek 15. 10. na chvíli s Brécou a Bouřkou. Vzhledem k tomu, že jsem to moc neplánovala, neměla jsem ani nějaká velká očekávání, tudíž mě to v závěru vlastně jen mile překvapilo, navíc společnost těch dvou byla k nezaplacení. Bouřka mi krom toho koupila k svátku (který neslavím) žlutý meloun, což bylo velmi milé, zvláště protože jsem ho neměla kam dát, tak ho stejně celou tu procházku musela táhnout v tašce ona. :D Sice jsem pak nakonec musela chvátat na byt, protože jsem debil a zapomněla jsem si klíčky a pak jsem i v pátek musela brzy vstávat, ale stálo to za to. Takže díky za společnost dámy. :)
Jen tak mimochodem, toto je 42. článek na tomto slavném blogu!
