Jednou za čas si vzpomenu na tohle místo, na můj blog, který jsem zprovoznila sice už v roce 2013, ale pořádně si tu něco psát až na přelomu roku 2014 a 2015. Musím říct, že jsem na sebe pyšná, že jsem to aktivní psaní vydržela v podstatě dva roky, než to tu opět zapadlo. Veškerý vděk tak patří googlu, že si stále automaticky pamatuje mé přihlášení, jinak bych se sem dost možná po těch několika měsících už nedostala.
I přestože myšlenky na psaní sem jsem měla hodně krát, nikdy jsem pořádně nedopsala, co jsem chtěla. Občas se prostě stanou takové události v našem životě, které zablokují spoustu jiných věcí a činností, které jsme zvyklí dělat denně a rádi. Tak tomu bylo i u mě v tomto roce. A tak tu mám několik rozepsaných článků, ale žádný publikovaný. Což je tak nějak symbolické i k mému životu, k tomuhle roku, bohužel.
Nebyla jsem schopná dopsat bakalářku a tak dokončit mé studium, tedy jít ke státnicím, abych mohla pokračovat dál mým vysněným cílem. Dlouho po tom, co jsem skončila v jedné práci jsem si nebyla schopná najít lepší a tak celkově i ve vztazích okolo, spoustu se pokazilo a nic z toho se nedá vzít zpátky. Zjistila jsem, že se vlastně pohybuju převážně v prostředí lidí spíš depresivních, negativních, nepřejících a žárlivých (hocz), že opomíjím místa a lidi, se kterými mi bylo fajn, například jsem úplně přestala chodit k nám do Branického kostela, kde jsem dost často i v těch nejhorších chvílích doopravdy nacházela útěchu. Nebyla jsem ani schopná se dokopat k nějakému většímu pohybu a starání se sama o sebe, tudíž jsem teď jak jedna velká sněhová koule, což není vůbec zdravý. Trochu se i bojím, že tímhle stylem nedopíšu ani tento článek.
Ne dobře, ten dopíšu, právě protože jsem si slíbila, že v novém roce se to pokusím všechno změnit. Normálně si nedávám předsevzetí, ale za poslední měsíce došlo k příznivějším změnám, které mě přesvědčily o tom, že s tím vším musím začít něco dělat a převážně, že musím spoustu věcí už konečně dokončit. Školu, udržet si dobrou práci (v září jsem nastoupila do jednoho odborného nakladatelství a za tu chvíli jsem si to tam fakt oblíbila), dostat se na školu, kam chci dál, zhubnout, ale daleko víc - žít zdravě a spokojeně. Tedy, být i sama k sobě upřímnější.
Ale abych sama nebyla jen negativní, nesmím opomenout i to dobré, co mi rok 2017 přinesl, jak se tak říkává. Ostatně nebýt tohohle všeho, tak si spoustu věcí ani neuvědomím. A jsem fakt vděčná, že se stalo i spoustu skvělých věcí, na které nezapomenu. A protože právě tyhle momenty si dost často fotím, dám je sem v podobě fotek. Tenhle blog tu od toho přece vždycky byl.
Na závěr bych chtěla jen dodat, že bychom si vážně všichni měli uvědomit, že každý jsme svého štěstí strůjce a sice ne vždy můžeme za to, co se nám stane, vždycky ale můžeme za to, jak se k tomu postavíme a co s tím uděláme.
Mějte co nejlepší nový rok.
T.
