Jsem děsně nepoučitelná. Už asi pětkrát jsem si řekla "jo, to si zapíšu na blog" a stejně jsem se k tomu nikdy nedostala, takže spousta věcí zůstane zase nepublikovaných. Ale dneska/včera jsem se byla poprvé letos projet na kole, protože bylo krásné počasí, a stálo to vážně za to. Kromě toho, že jsem zase objevila kus Dalejského údolí, tak i nedalekou pumpu, na kterou jsem si nejprve musela jít nafouknout duše, jelikož přes zimu byly na odpis. A taky! Jsem po delší době vyzkoušela, zda se mi třeba už nerozchodil foťák na mobilu po létu, kdy se mi celý telefon vykoupal v rumu, protože ty výhledy a okolí bylo tak pěkné, že jsem měla potřebnou chuť si to vyfotit. Kupodivu se mi už při zapnutí foťáku telefon nevypíná, ale fotí stejně nějak ještě skoro jako kdyby měl opici. Ostatně, posuďte sami.
Jinak jsem ale opravdu ráda, že jsem se k tomu dokopala, v poslední době mám problém se přesvědčit v čemkoliv. Ale díky té vyjížďce na kole jsem konečně i vzala do rukou svou letní bundu a v kapse našla, co jsem už dva měsíce nemohla najít! Takže ta cesta byla opravdu produktivní, osvěžující a prostě skvělá.
Celý ten dnešek/včerejšek byl takový plný objevování staronového. To další zkoumání Dalejského údolí, nález hledané věci a také objevení ztraceného kontaktu s jednou osobou. Byl to sice náročný den a od soboty jsem si říkala, že bude asi dost za nic, ale nakonec se ukázal jako velice zajímavý. Proto ostatně o něm i píšu, aby tak zůstal, alespoň na nějakou dobu, když ne až "do smrti".