Přináším vám naprosto exkluzivní foto recept na naprosto jednoduchou (protože když jste nachcípaní = umíráte na rýmičku, nechce se vám dělat nic složitého žeano) obdědo-večeři! Něco takového tu ještě na mém kanále (už všelijaký odpad, ale nic podobného zatím) nebylo, takže směle do toho a přeju hlavně příjemné slintání nad klávesnicí.
'A o cože dneska půjde, drahý Horste?'
'Dnes si uděláme opečené brambóry s Hokajdó dýní a žampióny!'
'Takže takový trochu helouvínský speciál?'
'Přesně tak!'
Opečené brambóry s Hokajdó dýní a žampióny
Co budeme potřebovat?
- Hlavně ruce a mozek. Klidně i zahleněnej, to je úplně fuk. Ale v tom případě si připravte k vaření i tunu kapesníčků.
- Hlavní hvězdu večera, dýni Hokajdó.
- Brambory. Těch jsem tam dala nakonec daleko víc, než té dýně, ale jsou málo helouvínský, takže nejsou prostě hvězdami.
- Kapku oleje. Žádný moře.
- Sůl a koření. S těmi to nepřežeňte, ať se můžeme stále tvářit, že je to vlastně hrozně zdravý, jasný?
- Žampiony. Miluju ty béžové, krémové. Jmenujou se tak, nejsou z krému, abyste si nemysleli.
- Máslo. Nějaké fotogenické hlavně.
- Zázvor a citron. Vysvětlím později.
1. Nakoupíme si všechny ingredience. Pokud zapomeneme na kapesníčky, najdeme doma alespoň nějaké ubrousky.
2. Vezmeme si dýni.
3. A brambory.
4. Všechno si to nafotíme a pak nakrájíme na nějaké ty měsíčky nebo na kostičky nebo na kolečka, podle vašeho gusta, orientace, chuti, víme prostě. Půlku nevyužité dýně pak ještě znovu vyfotíme.
5. Nakrájenou dýni i brambory dáme do misky a zákápnem olejem. Přisypeme koření a sůl. Vyfotíme.
6. Směs následně dáme na plech s připraveným pečícím papírem. Který si samozřejmě předtím musíme připravit, to za nás nikdo merlinužel neudělá. Pokud doma nemáte kouzelné skřítky nebo nějaké otroky (mladší sourozence).
7. Strčíme do trouby a dáme péct. V nějakých receptech píšou na 200 stupňů, ale já vždycky prostě zakroutím tím čudlíkem a kam to padne, tak se to peče.
8. Zatímco se nám pečou brambory s dýní v troubě, začnem dělat něco s tou svou rýmičkou. Kromě vyhození asi tuctu posmrkaných ubrousků se tedy ujmeme přípravy zázvorového čaje!
9. Vezmem si teda zázvor.
10. Vyfotíme si ho a pak si uloupnem jednu tu bambulku. Oškrábeme, nakrájíme, dáme do hrnečku a zalijeme vodou.
11. K tomu si najdem v ledničce citron a protože se nám nechce krájet nový, vezme po ségře už ožužlanou půlku, ze které sotva něco teče a přidáme do čaje.
(Mohli bychom si samozřejmě vzít i takový pomeranč nebo si tam dát med a víc citronu, ale protože jsme líní, tento krok vynecháme.)
12. Protože si nějakej trouba dal troubu asi jen na 100 stupňů a brambory a dýně ještě nejsou, pustíme se do přípravy žampiónů! Vezmem teda jeden alespoň trochu fotogenickej a vyfotíme ho.
13. Pokud možno rozmazaně, to je totiž víc stylový. Stejně tak si vezmem máslo a též ho vkusně vyfotíme. Už jen protože máme prostě spoustu času.
14. Necháme blbnutí a připravíme si raději na plotnu pánvičku z IKEA za 30 korun, která sice už vypadá ušmudlaně, ale to jen protože už ji mám druhým rokem. Druhým rokem! O tom se mi s touhle pánvičkou rozhodně ze začátku ani nesnilo. Přidáme máslo.
15. Mezitím si připravíme žampiony. Ulomíme jim nožičky, sníme je a pak do kloboučku vyřízneme malý trojúhelníček. Ne z nijak speciálního důvodu, spíše aby bylo víc na ujídání.
16. Vyfotíme a dáme na pánvičku s máslem. Posolíme.
17. Zkontrolujeme naší hlavní hvězdu večera a brambory v troubě.
18. Před focením by bylo vhodné umýt troubu, ale na to není čas, takže alespoň zatím umyjeme nádobí. A během toho spalíme žampióny. Které pak otočíme a spálíme je z druhý strany, zatímco znovu kontrolujeme troubu.
19. Spálený žampióny nám ale chutnaj, takže je vyndáme na talířek.
20. A pokusíme se je nesníst, dokud nebudou dýně a brambory hotový.
...
21. Když nám dojdou žampióny, začnem spořádávat ne moc dobrý (chtělo by to víc citrónu) zázvorový čaj a tváříme se, že žádné žampióny nebyly už od začátku.
22. Po půl hodině čekání konečně vytáhneme hotové pečené brambory s dýní a nandáme na talířek. Ozdobíme, naaranžujeme, odneseme do pokoje k počítači, protože kdo by jedl v kuchyni žeano. A vyfotíme.
23. Až po vyfocení (aby to stále vypadalo velmi chutně a zdravě a lákavě) si k tomu napatláme pořádnou dávku majolky, i přestože je to absolutně nezdravý a nevkusný, což nás ale už nemusí zajímat, protože se ta celá nádhera stejně ztratí v tu ránu v břiše!
Dobrou chuť.
***
Ne dobře. Teď trochu vážně. To, že tu nevycházely teď v poslední době skoro žádné články, si všimnul asi každý pravidelný návštěvník mého blogísku a myslím, že to nemrzí nikoho víc než mě samotnou. Nějaké tu mám rozepsané, ale nevydané. Možná z důvodu obsahu nebo toho, že se mi žádný článek nechtěl začínat s tím, že tu dlouho nic nebylo a s tunou výmluv, proč to tak vlastně je a není. Spoustu se toho teď stalo, takže rozhodně neplatí, že nemám o čem psát. Naopak. Hodně se toho děje ale hlavně v mém nitru a možná právě to mě trochu brzdí. Vstřebávání těch několik událostí a pocitů z nich, se kterými se potřebuju nějakým způsobem vyrovnat. A to se většinou děje v ústraní. Každopádně dneska mi při vaření (opravdu jsem dneska dělala výše popsané :D) trochu hráblo a říkala jsem si, že bych mohla vytvořit nějaký foto recept. Pak jsem se zarazila, že jako, co bych s ním dělala a nakonec mi došlo, že si to můžu vlastně dát na můj supr úžo blogísek, který teď zeje prázdnotou, tak že by to bylo třeba i fajn oživení.
A tak to tu je. Mimochodem, doopravdy mám rýmičku a asi na to právě umírám, ale i tak jsem to místo ležení v posteli chtěla dát dohromady a znovu se u toho zasmát, protože tohle vaření mi připadalo neskutečně zábavné, nemluvně o focení všech ingrediencí naproti oknu, kde na mě blbě koukal soused od baráku naproti. A celkově. Mám ráda podzim, i tohle sychravé počasí, kdy člověku ani není líto, že není venku, ale může zůstat v teple s čajem v ruce a čučet přitom do počítače. Nemocná bych u toho být nemusela, ale věřím, že se dám za chvíli zase do pořádku a pak bude ten podzim opravdu už jen skvělý. A třeba to tu konečně zase začnu spamovat fotkami. Protože podzimní focení prostě miluju! Jako vás. Tak čusky.