Krásné ráno ze Včelné

Mám dovolenou, takže si můžu dělat, co chci. Třeba například - vstát v pět hodin a jít se procházet loužemi, bahnem, lesem, močály a vším tímhle jen proto, abych si mohla vyfotit ranní Včelnou. Ne, popravdě nejsem až takový pošuk, abych tohle podstoupila sama od sebe (avšak - když se na to teda dívám zpětně, je to docela dobrý nápad ^^), ale něco mě probudilo v pět ráno, tak jsem si došla na záchod a že půjdu zase spát, když mi to ale nedalo a ještě jsem se podívala z okna. V době mého bydlení tady na Včelné jsem měla po ránu výhled z našeho pokoje hodně ráda. Na tuhle stranu, co máme pokoj, totiž vychází krásně slunce. A ani dnes mě výhled nezklamal. Úžasná mlha se linula podél silnice a slunko do toho mělo nádherně propletené paprsky. Jelikož mám Veronin foťák stále u sebe (a mí "facebookoví" přátelé mě musí nesnášet za to, jak teď neustále sdílím fotografie na své zdi), chopila jsem se okamžité své šance a krásnou mlhu si vyfotila. Jenže mi to nedalo, a když už jsem byla vzhůru, rozhodla jsem se, že prostě vylezu a nafotím si to i z jiných úhlů. Za pět minut jsem byla oblečená (napůl ve spacím a napůl na ven, oči ještě zalepené, takže ty fotky taky tak vypadají) a vyrazila do bažin. Totiž, do víru velko.. vesnice.

Trochu jsem, po té hodině rochnění se všude možně v rose a vlhku, litovala svého lehkovážného oblečení, ale procházku mi to vůbec nezkazilo. Bylo to fajn odreagování, vypuštění problémů z hlavy, alespoň na tu chvilku. Ani sousedka venčící psiska mě nijak nevytrhla, i když školku, kam se v tuhle hodinu hrnulo nespočet rodičů s dětma, jsem raději obešla skrz les.

Celkově mě to nadchlo a nakoplo do celého dne, i když možná bych si mohla ještě zdřímnout na tu chvíli. Budíka jsem si nastavila na devátou . . .

DeviantArt

Jen mě napadlo tu zveřejnit můj profil na DeviantArtu, kde jsou k vidění mé veškeré fotky, které za něco stojí, tudíž, kdyby to někoho zajímalo, tak zde:

http://sicmoid.deviantart.com/

Děkuji za jakékoliv komentáře nebo odezvu.

Olomouc

Tak mi připadá, že jsem si založila blog, abych se mohla neustále vymlouvat, že nikde nic nepíšu, protože na to vlastně nemám čas a když čas zrovna mám, tak nemám náladu nebo spisovatelského ducha nebo energii nebo cokoliv dalšího, co se zrovna hodí. Hrozné se mnou. Ale! Rozhodla jsem se to alespoň dneska napravit. Musím totiž veřejně (jasně, o mém blogu ví tisícovka lidí a druhá tisícovka ho pravidleně sleduje) vychválit do nebe mou nejúžasnější, nejsuprovější, nejdokonalejší, nejmilejší, nejhodnější Veron. Jo! Půjčila mi foťák, pokud jste to ještě nepochopili.

Ne fakt, tenhle víkend by šel úplně do kopru, kdyby pro mě Veron neudělala tuhle "maličkost", bylo to jediné, co mi v poslední dny dělalo opravdovskou radost. Pršelo a čekaly mě příjmačky v Olomouci. Navíc jsem měla jít v sobotu na Svět knihy, kde jsem měla mít i společnost, která se na mě ale nakonec vyprdla, takže jsem potřebovala něco, co mě trochu naladí. A focení bylo to pravé. Focení dešťových kapek, Olomouce a celé mé cesty. Vzhledem k tomu, že jsem po příjmačkách měla spoustu času na projití si města, jelikož jsem měla ještě ve tři sraz s dvěma přáteli, chopila jsem se příležitosti a vyrazila do ulic.

Ono to, že tam chci studovat, značí mnohé. Celé to město se mi moc líbí, je hodně podobné Českým Budějovicím. Historické budovy, malebné uličky, kašny, pěkné náměstí. Přitom žádné velkoměsto a celkově na mě působí dobře. Fotila jsem si samozřejmě každou druhou blbost a zašla se podívat taky do sadů Petra Bezruče. Což jsem ale asi neměla dělat, jelikož jsem se tam zasekla na jedné fotogenické louži, kde jsem vydržela tajtrdlíkovat skoro hodinu a půl, než jsem usoudila, že už je mi fakt zima a měla bych se zase začít hýbat. Ne, ale prošla jsem celkem značnou část města, to bych zase kecala, jen jsem se od té louže nemohla odrthnout. Hlavně občas poprchávalo a byla fakt zima, takže jsem se stejně spíše těšila, až se sejdeme s Honzou a Luckou a někam si zalezeme. 

Každopádně moc díky Veron za důvěru! Foťák ti určitě vrátím, jen co se domluvíme na předání. Ale jsi poklad, opravdu.