SIC(K) MONDAY #2

Ohó, mně se to i podruhé daří dodržet, takže pondělní dávka poznámek a postřehů je zde.

Jídlo týdne

Cizrna. Mně obecně chutnají luštěniny, nic proti nim nemám. Jen jsou občas fakt pracné na přípravu. Nebo ne pracné, ale časově náročné. Takové to louhování do druhého dne, aby po uvaření byly měkké a tak. To mě fakt nebaví, ale když to člověk přežije, tak si na nich ráda pochutnám. Na cizrnu jsem teď našla skvělý recept a vážně je to hodně dobré. Jen občas sehnat konzervovanou cizrnu je ještě horší, než si jí nechat přes noc vylouhovat . . . 

Hudba týdne

Vzhledem k tomu, že jsem minulý týden hodně ujížděla zase na mých oblíbencích Rodrigo y Gabriela, ale pak už jsem si říkala, že bych to měla změnit, narazila jsem při tom hledání něčeho nového na mého druhého kytarového oblíbence Trace Bundyho. Dlouho jsem ho neposlouchala, ale teď jsem se k němu zase vrátila a bylo to fajn. Taková supr odpočinková hudba.

Dilema týdne

Jít do té knihovny nebo nejít. Tak dlouho jsem odkládala návštěvu knihovny a říkala jsem si, že to ještě počká, až mi jí na dva týdny uzavřeli. A další pobočky, kde byly knihy, které jsem potřebovala, též. To mám za trest!

Myšlenka týdne

Neuklízejte si své často používané věci, nebudete je potom moct najít!

Postřeh týdne

Přišel mi pohled od jedné malé potvůrky z Benátek a nebylo tam razítko od pošty. Jsem si říkala, to je divné, jak to mohlo dojít, to mi to tam hodila sama nebo poslala sovu? A ono ne, dneska mi poslala odkaz na fajn věc, jmenuje se to Friendpost a je to docela dobré. Sice né úplně zadarmo, ale údajně by to mělo být levnější, než posílat to klasickou poštou. A možná vám to dojde v lepším stavu a rychleji než potom, když si ty pohledy a psaní z ciziny převezme na starost Česká pošta.

Kultura týdne

Tentokrát toho bylo vážně docela dost. Jednak jsem se s Veron byly podívat na ženské ME v pozemním hokeji, kde hrály mimojiné za ČR Mejzlíkovic, naše nejoblíbenější dvojčata celé planety (:D) a pak jsme vyrazili s partou přátel do Záp, kde jsme si udělali příjemné odpočinkové dva dny i s výletem do Brandýsa nad Labem a i do Staré Boleslavi. Kromě toho teda jsme ještě včera stihli s mým dvojčetem vyrazit na menší procházku Dalejským údolím a všechno bylo fajn. Jsem z tohoto týdnu tak nějak nabitá novou energii, i přestože ne vše vyšlo podle plánů a mohlo být daleko lépe. Například v úterý na zápase byl neskutečný hic, takže jsem pak dva dny potom měla úpal a úžeh, dva dny s přáteli se nesli trochu v duchu nabručenosti jednoho člena party a ač jsem o víkendu chtěla mít teda alespoň trochu klidu, tak se po mě pořád něco chtělo a vlastně jsem ten klid vůbec neměla. Každopádně i tak ten celý týden hodnotím kladně a zážitkově a jsem ráda, že jsem se zase někam mohla podívat a mít alespoň jeden týden o prázdninách méně pracovní. 

Člověk týdne

Cenzura pro náhle vysokou návštěvnost mého blogísku.

Komiks týdne

Rozšiřuji si to tu o tuhle kolonku, protože jsem si uvědomila, že poslední dobou sleduju pár takových umělců, co kreslí komiksy a pár z nich je naprosto dokonalých. Pro rozšíření jejich dokonalosti si sem budu dávat vždycky nějaký jeden nejlepší, co mě hodně pobavil nebo se mi hodně líbil.

http://theawkwardyeti.com

Fotka týdne 

Měla jsem možnost teď držet v rukou foťák třikrát do týdne, což se mi mimo práci jen tak nestává, ale dám sem teda víc fotek. První není má, ale jsem na ní (sice jen v pozadí a nedůležitě, ale jsem tam! :D) a je to právě z úterního zápasu, další jsou z výletu do Brandýsa a Staré Boleslavi.

https://www.flickr.com/photos/milobr2012/sets/72157655683910518

Fast car

... což mi připomíná, že bych už měla vážně dočíst Silmarillion, jelikož na mě v knihovně čeká Martin Luther King a MalcolmX. A taky, že bych se konečně měla přestat tak moc soustředit na hocz a neustále mu obětovávat tolik času, čehož si stejně jen málokdo váží nebo všímá a vše se pak jeví jako absolutně zbytečné. A ono to tak asi doopravdy dost často je. Hlavně bych se měla soustředit na to hlavní. Na to, že bych spíše měla daleko víc pracovat na projektu s názvem 'má budocnost v reálném světě'. You gotta make a decision. You leave tonight or live and die this way.

SIC(K) MONDAY #1

Abych se dokopala sem alespoň něco psát, rozhodla jsem se vydávat nějaký pravidelný set informací. Teda, abyste tomu správně rozuměli, já se nenutím vymýšlet náměty k tomu cokoliv kamkoliv psát, já se jen k tomu pořádně nemůžu dokopat. Mám v hlavě zvláště v poslední době spoustu informací a zajímavostí, co jsem se různě dozvěděla nebo nashromáždila, jen jsem děsně neschopná si k tomu sednout a vypsat se (a i se vyspat, ale to je trochu mimo).

Týden je taková optimální doba na rekapitulaci a pondělí, no jako Garfield ho nemám moc ráda, ale nestihla jsem neděli, tak to holt bude pondělí.

Jídlo týdne

Tento týden to u mě jednoznačně vyhrála cuketa. Nikdy jsem jí nějak extra nemusela, ani když s ní mamka něco uvařila, takže jsem si jí sama o sebe v Praze nikdy nekoupila a nevařila si z ní. Tentokrát jsem si ale řekla, že jí dám šanci a udělala jsem si z ní dvě jídla. Nejdřív jen s další zeleninou a tuňákem a pak s kuřecím masem a obojí bylo naprosto výborné. Příště koupím klidně zas!

Hudba týdne

Jedoznačně Rodrigo y Gabriela, geniální kytarová dvojice, která měla včera vystoupení v rámci festivalu Colours of Ostrava, na kterém jsem nemohla být a neskutečně mě to mrzí. Vidět je někdy na živo je jeden z mých menších snů. Jejich umění hrát na kytary je neskutečné.

Dilema týdne

Vstát nebo nevstát dřív než pozdě, jako jsem nakonec vstala. 

Myšlenka týdne

Vytvořit si sérii pravidelných článků, abych se dokopala psát.

Postřeh týdne

Na Andělu je hodně dobře vymalovaná ta dřív dost hnusná sádrokartonová stěna v metru, co tam je kvůli stavbě. Hned jsem si hledala, kdo to má na svědomí a prý tento sympatický týpek, který si říká Pasta Oner.

Kultura týdne 

Chtěla jsem jít na Ant-mana, ale nakonec jsem se rozhodla šetřit prašule na tento týden a to konkrétně na zápas v rámci mistrovství Evropy divize B v pozemním hokeji, o kterém vám jistě budu psát příští týden. Každopádně abych vybrala něco z minulého týdne, rozhodla jsem se zmínit pro změnu seriál. Je to sice už možná víc jak týden, ale nevadí. Viděla jsem totiž konečně všechny díly Jonathana Strange & Mr. Norrella, je to zfilmovaná verze knihy od Susanny Clarkové v seriálové bodobě od BBC One rozdělená na 7 dílů. Ze začátku mi tam pár drobností trochu vadilo, ale pak se ten děj krásně rozjel a ten seriál podle mě prostě nemá chybu.

Ve většině případů se skoro pokaždé krizituje zpracování knížky do filmové podoby a je pravda, že mně se málokdy víc líbí film, než kniha, i přestože neočekávám, že to budou přesné kopie a chápu, že se do filmu nedá narvat všechno, co je v knize a i přestože respektuju, že jsou to jiné formy, i tak prostě dám dost často přednost knize. Avšak, co vytvořilo BBC One s Jonathanem Strangem & Mr. Norrellem v seriálové podobě.. to je naprosto výborná práce. Mám tu knihu od Susanny Clarkové hodně ráda, ale ten seriál tomu dodal neskutečnou šťávu. Rozhodně doporučuji, obojí.

Člověk týdne

Minulý týden se mi stala vtipná příhoda s postarší paní v autobuse. Byl to ten novější typ autobusů, co má vzadu vyvýšenou čtyřku sedadel, na kterou se drapou horko těžko i normálně zdraví lidé, natož starší nebo s berlemi. Tato stařenka měla hůl, protože špatně došlapovala na jednu nohu, ale i tak se snažila posadit vedle mě na zmiňovanou špatně dostupnou čtyřku sedadel. Když se konečně na tu sedačku dodrápala, autobusák se rozjel a protože nám rozkopali tramvaje na Barrandově, jezdí náhradní bus přes Jižní spojku a Barrandovský most a kdo tudy někdy autobusem jel, ví že to není žádný med. Stařence to skoro vzápětí uklouzlo na tom sedadle, jak se tam pořádně není ani čeho chytit a už už se skoro řítila do uličky, kde by si asi nepěkně narazila hlavu. Naštěstí se mi jí a ještě díky paní naproti podařilo nějak chytit, tak jsme jí tam pomáhali si zase sednou a ona se pak se mnou dala do řeči a říká, že měla zlomenou nohu a že proto má hůl, ale že už se to lepší, že před dvěma týdny měla ještě berle. A že je to v jejím věku hned, ale že to snad už bude dobré, že jen občas má problémy v MHD, kdy se takhle pořádně nestihne ani usadit a už autobus jede nebo i při nastupování. Že to jí jeden autobusák nadával, ať pohne, že ho zdržuje. Ale k tomu dodala stařenka veselým tónem, že to prohodila před tím svým doktorem, co jí ošetřuje a on jí na to povídá "nic si z toho nedělejte, vy se z toho za chvíli vyléčíte, ale jemu ta blbost zůstane navždy".

Fotka týdne

Říkala jsem si, že je to docela dlouhá doba, co jsem si neměnila profilovku na FB a že je ta šílená doba mého hraní si s webkou a focení se na všechny strany za mnou. Ale asi ne. Na mou obhajobu, pořád to dávám za vinu absenci normálního foťáku! Sice mě to téda nedonutilo si měnit něco na FB (tu fotku, co tam mám od ledna jsem si docela oblíbila a kdoví kdy si jí vůbec změním), ale tak alespoň zde. Tadá. Retard přichází.

Na rozveselení

Obecně si o sobě nemyslím, že jsem vtipná, i přestože se o to hodně často snažím. (haha) Ale statusy na FB si nepíšu skoro jiné než 'rádoby' vtipné. Ten, kdo by to snad sledoval a chtěl by si o mé osobě na základě těch statusů udělat obrázek, asi bych v jeho očích ale vypadala jak největší pošahanec (to možná i v očích toho, co mě zná reálně). Na druhou stranu si to občas zpětně pročítám a docela se u toho bavím. Protože když už ne pro jiné, tak je to vtipné alespoň pro mě a docela mi to občas i zvedne náladu. Jednou jsem už jsem dávala sbírku (odkaz) toho nejlepšího právě z FB, nyní udělám to samé, ale hodím sem posbírané statusy z posledního roku. Takže si vemte popcorn a směle do toho! 

(Vtipné, jak tu mluvím jakoby ke čtenářům, když ten blog stejně čtu jen já. No nevadí!)

22. červen 2015

Jsem si musela dát něco 'stoprocentně' zdravého na posilnění k dalšímu učení a utužení mé pochroumané imunity. I když, ty celerovo-řepové chipsy jsem asi měla vynechat, teď mi bude místo strukturálního funkcionalismu a sekularizaci vrtat hlavou, proč tomu dávají speciální škatulku a specifické označení 'zeleninové chipsy', když ty 'normální' jsou z brambor, tedy také zeleniny.

7. červen 2015

Ještě v pátek to bylo v pohodě, to jsem měla jen takový docela sexy chraplák. V sobotu jsem ale nemluvila už vůbec. Ale dobré, když jdete do obchodu a nepozdravíte (protože nemůžete, ne že byste nechtěli samozřejmě!), celkem nic se nestane, v očích ostatních jste možná jen trochu buran, no. Avšak když si musíte jít na nádraží koupit jízdenku a místo vašeho požadavku z vás vyjde jen něco mezi Vogonštinou a skřetím jazykem, takže pak vytahujete jako největší záchranu svou občanku a ukazujete své rodné město, kam chcete jet.. to už je horší, to totiž už nejste 'jen' buran, ale vypadáte jako naprostý idiot.

25. květen 2015

Připravena na zkoušku! Jen ta připravenost znamená, že mám po ruce svůj ručník, nikoliv že bych se cítila 100% naučená. To bych odhadovala spíše tak na těch 42%. ‪#‎shitfotka ‪#‎hashtag ‪#‎rucniktozachrani

5. květen 2015

Úterní ráno. Zvoní mi budík, chvilku důmám nad tím, jak se mi zatraceně nechce vstávat, ale pak přece jenom vylejzám z postele, vypravuju se, jdu do školy. V tom mi zvoní mobil podruhé, smska od mamky, která mě probouzí do reality a já zjišťuju, že stále ležím v posteli přitom už hodinu mám být ve škole. :D Jsem si říkala, že ta sámoška před naší školou je nějaká divná a že bych si rozhodně asi po ránu nekupovala krabici mlíka. No nevadí!

26. duben 2015

IT kadeřnictví U Mori. Nabarvení a ostříhání plus speciální bonus oběd a to v ceně jedné vydrhnuté koupelny! Aby to teda mělo trochu šťávu, celou dobu jsme mluvily i klasickým kadeřnickým slangem jakože například: 'Neboj se.' 'Bojim!'

17. březen 2015

Jak mám doprkýnka dělat svou prezentaci do školy, kterou mám mít už ve čtvrtek, když mi zrovna teď musí stávkovat ntb a absolutně nespolupracovat. Asi s ním v nejbližší době zavedu ozbrojený konflikt, nebudu v žádném případě dbát mezinárodního humanitárního práva a místo toho na něj použiju svou právě vyrobenou biologickou zbraň jménem Gunpowder-Tea nebo ho vyhodím z okna a bude mi jedno, jestli to schytá dole i nějaký civilista!

26. únor 2015

Událost roku u nás na škole - v nejmodernější učebně je rozbitý počítač! Na nic nereaguje, projektor hlásí no signal, nezabírá ruční nastavení, ani tahání za kabely, vyučující v koncích, rozvrhář a údajně technik si už taky neví rady, no prostě katastrofa! Nechtěla jsem znít drze s otázkou, zda ho mají vůbec zapnutý, ale naštěstí tuto naprosto záludnou a složitou situaci vyřešila nejstarší profesorka katedry psychosociálních věd a etiky (a možná i celkově na škole), která vzápětí přiklusala na pomoc a ten počítač jim zapnula.

14. únor 2015

Konečně mi někdo dal kytku v květináči! Od maminky, k narozkám. Protože řezané jsou na nic, za dva dny vám to chcípne a nic z toho nemáte. Když jste antitalenti, tak vám teda brzy chcípne i ta v květináči, ale já si docela věřím, tahle přežila cestu Českými drahami, takže přežije už všechno!

9. únor 2015

Spánek s hlavou na stole ponořenou ve svých poznámkách a knize je hned po nakupování nejhorší věc na světě. ‪#‎krouzkovysesit ‪#‎mamhashtagnacele
— cesta do postele

22. prosinec 2014

"Prijd kdyztak driv, kolem ctvrte, to bude mozna Joel mit po zkousce, tak pak hned vyrazime." Po hodine cekani na Joela a hodiny cekani az se ti dva zabali se me - osoby ctouci si v kuchyni, abych neprekazela - Joel pta: "Kolik tech knih mas?" "No tri, doufam, ze mi to bude stacit..."

24. listopad 2014

S mými čtyřmi spolubydlícími začíná mít hláška "napsat někomu něco na zeď" docela reálný obraz. Nejdřív lístečky na záchodě, pak v koupelně, pak se přidala i sousedka, která asi přehlédla zvonek na chodbě, nakonec i lísteček v kuchyni a dneska to odnesla chodba. Láká mě nad to jejich ZHASÍNEJTE NA CHODBĚ připsat něco ve stylu facebooku alá "uživatel pokoj č. 1 přidal nový příspěvek na zeď uživateli pokoj č. 2", pod to nakreslit svůj "lajk" a následně zaklepat na oboje dveře jakože jim přišlo upozornění, ale asi by mě mrzelo, že si to nemůžu zdokumentovat.

1. srpen 2014

Tohle období je tak zatraceně mizerné, že být to ještě horší, tak ta změna není ani poznat.

27. červenec 2014

Mamka mi poslala dopis v růžové obálce s Disney princess.. a Zemanem. -.-

7. červen 2014

Kdyby mě někdo hledal, jsem v mrazáku. Odmítám odsud celý den vyjít. Potřebujete-li něco důležitého, slyším jen na chrastot ledu. Místa je tu dost, ale nebudu otevírat každému pobudovi - dělali byste mi tu teplý průvan! Zimě zdar.

9. květen 2014

Takové ty paradoxy všedního života. Vedle Billy u pultíku nabízí nový produkt - geniální čistič brýlí. Přilákají starší lidi s brýlemi, kteří bez nich nevidí ani prd, vezmou jim je a slavnostně pronesou: "tak a teď se koukejte, jak skvěle vám je vyčistím!"

24. březen 2014

Přemýšlím, co je více k vzteku. Jestli si zapomenout klíče od bytu zrovna v době, kdy si jaro hraje na zimu nebo zjištění, že před bytem na schodech je větší signál naší wifi než u mě v pokoji.

16. březen 2014
Nikdy si nepořizujte pohodlné pyžamové kalhoty na spaní.. to v nich pak budete chtít jít i v neděli na nákup.

3. březen 2014 

Jasně, jedna věc je vyflákat se (ve spěchu) před vchodem do práce, kde vás vidí recepce, řidiči, co právě přijeli ze své trasy, řidič autobusu s kamarádem (a kdyby někdo vykouknul z kanceláře, tak i obchoďáci), roztrhnout si kalhoty přes celé koleno, mimojiné si způsobit krvavý šrám přes půl nohy, na který vám všichni čučí v metru, v autobuse a zbylou cestu na byt.. ale kalhoty vem čert, i tu strašnou ostudu a bolest při chůzi, druhá věc - a milionkrát horší - je si na to dobrovolně přiložit dezinfekci, to bych raději obešla s tím šrámem celou Prahu 4! . . . ne, dobře, kecám, Praha 4 je fakt velká, jdu si to radši obvázat s doufáním, že mě nebylo slyšet až domů.

24. prosinec 2013
Vítej opět po delší době v mé duši má milovaná vesnice, vlastně jen díky tobě si pravidelně kupuju nové kartáčky na zuby, co dva měsíce, jak doporučují všichni stomatologové.. protože jsem idiot a vždycky si ten původní nechám v Praze.

Všechno možné i nemožné

Mí věrní fanoušci si jistě všimli (a že jich je), ale konečně jsem se dokopala ke zlepšení mého záhlaví zde na blogu! Vtipné je, že mě to napadlo až když jsem odevzdala mé ségruši její grafický tablet, takže jsem si ho musela vyrobit v práci, ale čekala mě celodenní nenáročná pracovní sovota, tak to docela šlo. Je to jednoduché, primitivní, ale dalo mi to práci, abyste věděli! A líbí se mi to. Jsem spokojená a to stačí. 

Za poslední měsíc se toho událo neskutečné množství. Co kdyby měsíc, vlastně za celý půlrok, ale za poslední měsíc nebo spíše dva asi nejvíc. Zkouškové, návštěva komunity Dvanácti kmenů, po dlouhé době hoczácký sraz a tak celkově. O návštěvě komunity Dvanácti kmenů se ještě chystám něco málo napsat, tak uvidíme, zda to zveřejním i zde, ale zatím si ještě tak nějak třídím svůj názor na to všechno. Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Vzhledem k tomu, že jsem měla půjčený foťák, mám i spoustu fotek, které pořád nejsou doupravené, nemám se za to ráda, už dávno měly být zeřejněné a poslané ostatním. Jak skončilo to zkouškové a pro mě až na konci června, všechno to napětí ze mě najednou spadlo a mohla jsem začít myslet na všechno ostatní, ale pak jsem zjistila, že toho všeho ostatního je tolik, že prostě opět nic nestíhám. :D Ale já se s tím poperu! A ty fotky budou, možná i nějaké pak zde.

Jinak, když jsem si procházela, co jsem tu kdy vlastně psala, narazila jsem na své fejsbůčkové perly. Respektive na nejvtipnější statusy, co jsem si kdy psala tenkrát nějaké ty dva roky zpátky, tak jsem si říkala, že bych mohla udělat něco podobného i teď. Což bude ale v dalším článku, ať to vypadá, že jsem aktivní! :D 

Dobře, nejsem.. ale když mám teď to pěkné záhlaví, možná se to zlepší. Tak spamu zdar!