Talent nade vše

Říká se, že každý má na něco talent, že není nikoho, kdo by byl „levej od hlavy až k patě“. Někdo od přírody krásně maluje, někdo má hudební sluch a skvěle hraje na nějaký hudební nástroj, někdo je přirozený herec, jiní mají zase organizační schopnosti a tak podobně. Dlouho jsem uvažovala nad tím, jak jsem vlastně tedy talentovaná já. Dlouho, protože mi připadalo, že spoustu věcí a činností zvládám tak nějak na půl a že není nic, co bych ovládala bravurně. Avšak nedávno jsem na to přišla. Jsem fakt skvělá v mrvení věcí, na kterých mi hodně záleží. Naprosto přirozené a výjimečné na tom je, že vůbec netuším, jak to dělám.

Ne, vážně. Ať se snažím, jak se snažím, vždycky všechno skončí úplně stejně. A to do toho vždycky jdu i s tou nadějí, že se tak tentokrát určitě nestane a dělám proto vše, aby to neskončilo tak, jak nechci. A pak se všechno z ničeho nic podělá a já si u toho pokaždé jen rezignovaně vzpomenu na citát od Coelha z Alchymisty „Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.“

Občas mi i připadá, že nosím lidem smůlu. Nebo jí nosím sama sobě, nevím, každopádně svého talentu bychom si samozřejmě měli vážit, i když je to třeba „jen“ umění pletení a háčkování (a co by za to někteří dali!). Jednou přijdu na to, jak se to dá ovládat a napíšu o tom nějakou příručku. Pojmenuju to třeba .. hm, nenapadá mě nic vtipného, ale třeba na něco časem přijdu.

Jo a dnešek toho byl jasným důkazem. Se tak snažím zabalit jeden důležitý dárek, co nejlépe, ale dopadlo to hůř, než se očekávalo. Horší je, že už nemám energii ani čas to přebalit. No neva, obsah je důležitější!