Žiju. I když to tak možná dle četnosti článků zde nevypadá. Po tisícáté už nebudu vysvětlovat proč to tak je a raději rovnou přejdu k dnešnímu tématu, o kterém bude řeč. Tedy písmo. Prostě chci psát o svých sluchátkách. Každopádně kdybyste to nepostřehli a neměli přehled v naší české 'youtube scéně', tak teď se tam děsně probírá to, jak jsou všichni mediální děvky. V překladu to znamená, že všichni do svých videí cpou reklamy a dělají všechno na základě spoluprací s firmami, aby z toho měli prachy a tak dále. Youtuber nebo bloger pak pomalu nemůže ani říct, co má skutečně rád, aby ho někdo nenařknul z toho, že to je určitě reklama. Tak jen kdyby náhodou - tohle není reklama ani spolupráce, nikdo mě za to neplatí, jasný? (haha kéžby)
Ale konečně k věci. K tomuhle článku se popravdě odhodlávám už delší dobu, ale mám docela 'štěstí' (v tom nejhorším slova smylu) na zaříkávání, tudíž se snažím krotit ve chválení čehokoliv, jelikož pak se vzápětí v mém případě dost často stane pravý opak. Jako právě například u sluchátek. Já sluchátka ke svému životu nutně potřebuju. K poslouchání hudby při práci na noťasu, při cestě MHD (zvláště v metru, kde se kromě dunivých zvuků kolejiště rozléhají všude po okolním ztísněném prostoru všemožné i nemožné nepříjemné zvuky spolucestujících), při procházení se, focení, meditaci (která mi pořád moc nejde), i jen tak když nechci poslouchat ticho (jakože i ticho mám celkem ráda, ale ne nutně vždy, chápeme se, žeano)... sečteno podtrženo, sluchátka jsou mou nezbytnou součástí mého bytí. A právě proto, když si nějaké pořizuju, mám na ně určité nároky. Nijak veliké, takové ty základní prostě. Ovšem až do těchto sluchátek, co teď mám od Marley, se u mě i ty základní nároky zdály nedosažitelné.
Například to úplně základní, výdrž. Ráda bych, aby mi ona vysněná sluchátka vydržela alespoň déle než dva měsíce, jelikož investovat x krát za rok y peněz za něco, z čeho se nenajím ani mě to neubytuje, je vážně vopruz. Takže prostě očekávám, že když si nekoupím nějaká od rákosníků za pět babek, ale naopak do nich dám třeba pět stovek, tak že mi nějakou tu dobu vydrží. Jasně, očekávání je hezké, ale skutečnost byla v mém případě dost odlišná. Jednu dobu jsem si dělala takové interní vtípky (ve své hlavě, takové ty vnitřní pochody a myšlenky, ve skutečnosti to ale nebyly ani tak vtípky, jako zoufalý nářek), že výdrž jakýchkoliv sluchátek, které si koupím nezávisle na kvalitě, je dlouhá přibližně stejně jako délka mých milostných vztahů. Plus mínus dva měsíce než z ničeho nic přestanou fungovat. A opravdu z ničeho nic, já se o ně snažila pokaždé starat, jak nejlépe jsem mohla. I o ty vztahy samořejmě. Ale to je vedlejší.
Ne teď vážně, buď to byla smůla nebo špatná karma nebo nešťastná náhoda, PROKLETÍ, nebo nevím, ale ať jsem si koupila sluchátka za třicet korun nebo ta dražší, vydržela mi sotva měsíc, dva. A do toho mě z některých (paradoxně dost často z těch dražších) bolely uši, hrála potichu, křupala a rychle se zničily spoje a prostě to bylo fakt na prd. Došlo to tak daleko, že jsem se naštvala a rozhodla jsem se podstoupit poslední možnost (ne dobrá, předposlední... poslední by byla asi nějaký rituál proti špatným duchům) a to zvednout tu laťku výš a koupit si ne ty dražší, ale ty mega drahé. Nevím, jak pro vás, ale pro mě jsou sluchátka za tisícovku a víc fakt moc, ještě s tou vidinou, že mi vydrží dva měsíce, to tak. Ale rozhodla jsem se, tak jsem do toho šla. Optala jsem pár přátel na zkušenosti a vyrazila na lov. Ve skutečnosti jsem dostala opravdu pár skvělých tipů a pak si z naštvanosti, že se mi rozbila ta předchozí, koupila v nejbližším elektro obchodu ta, co se mi nejvíc líbila vzhledově. Ehm. Kromě toho v Datartu mají službu, že když si je pojistíte za určitou částku, tak je pak můžete v případě nějaké poruchy donést na jakoukoliv pobočku a oni vám tam dají bez čekání na vyřízení reklamace rovnou nové. Nebo to ta slečna alespoň říkala. Takže jsem si sice ještě stovku připlatila, ale říkala jsem si, že za tu cenu už je to asi jedno nějaká stovka sem nebo tam a když už, tak si je po těch dvou měsících dojdu prostě vyměnit.
ALE! Světě div se, tento zázračný příběh se stal už v září minulého roku a doteď ta sluchátka fungují! Sáhla jsem po Marley Smile Jamaica Fire, první sluchátka vůbec od téhle firmy, a jsou fakt skvělá. Nejenomže už je to tímpádem deset měsíců, co je mám, tak jsou hezká a hlavně, neskutečně zvukotěsná. Ne vždy je to úplně výhoda teda. Od té doby totiž, co je mám, trpím na tiky a šoky. Jelikož když mi ségra něco chce a ťuká mi na dveře, což samozřejmě neslyším, tak to pak vzdá a vejde, přičemž mi zkusí zaťukat rovnou na rameno a to už je pak značný problém, když si žijete v tom svém počítačovém světě, posloucháte mjůzik na plné koule a najednou vás někdo vytrhne tak nečekaně a kolikrát i zlověstně. Ségra s Joelem (její přítel) jsou totiž srandisti a když zjistili, že přes tahle sluchátka nic neslyším, začali mi dělat naschvály (edit: Joel mi začal dělat naschvály), jakože vedle mě stát pět minut, dokud si jich nevšimnu nebo mě lekat úplně účelně a tak podobně. Kdo mě neleká účelně (teda alespoň si myslim) jsou ale průvodčí ve vlaku a revizoři. Ti se na mě navíc dívají o dost divněji, když na ně nereaguju, tak nějak zvláštně podezřele. Ale opravdu vtipná historka (jak pro koho) se mi stala právě nedávno ve vlaku, když jsem si tak náruživě poslouchala hudbu z mobilu a protože to byla chytlavá písnička a v kupé jsem byla sama, začala jsem si pobrukovat, když to mě vyrušilo to pro mě už známé poklepání na rameno, tak jsem tak vyskočila a otočila se a tam ta průdvodčí... čekala bych, že se alespoň trochu zasměje, ale dívala se fakt divně.
Celkově, když vyjmu tyto 'vtipné' příhody, jsou ta sluchátka ale opravdu hodně dobrá. Splňují všechno, co od sluchátek chci, hrají dobře, nahlas, vydrží, jsou navíc moc pěkná a stylová a krom toho mají i hezkou krabičku, kdyby na tom snad někomu záleželo. Jo a ani je takový nešikovný člověk jako já za ten skoro rok neztratil... takže za mě rozhodně pět hvězdiček z pěti, vřele doporučuju.
Co na závěr. Jsem vám chtěla původně článek rozšířit na pár informací o tom, co vlastně poslouchám za hudbu a zvěčnit vám tu pár mých top kapel a skladeb, když jsme u toho tématu poslechu a hudby a tak, ale protože už je zase fak nekřesťanská hodina a měla bych jít spíš spát, nechám to třeba na jiný článek a nebudu zbytečně narušovat můj 'nový formát' recenzí. Úplně nevím, jak moc tady budu a nebudu aktivní do konce měsíce, uvidíme, ale kdyžtak sledujte můj 'instáč', kde teď pořád něčím naopak spamuju. Teda, pokud vás zajímají mé fotky. Pokud ne... tak si víte co. Čus bus a kdo ještě trpí zkouškama nebo příjmačkama nebo kdoví čím, tak hodně štěstí, ať to v klidu přežijem!
