Sváteční výzva #6, #7 a #8

Chtěla jsem si to sem poznamenat už včera, ale stala se věc, že jsem šla na odběr krve a byla jsem tak mrtvá, že jsem byla ráda, že jsem si mohla odškrtnout několik málo povinností a na psaní článku už nezbylo. Musím říct, že ani na to cvičení, ale nedpředbíhejme. 

Den šestý jsem započala jízdou na kole. Mamka byla tak hodná, že mi půjčila kolo, takže jsem se mohla svobodně vydat, kam jsem chtěla. Musím říct, že tady u nás na jihu se momentálně neskutečně ochladilo, takže už to bylo docela o hubu, jak se říká, ale teple jsem se oblekla, takže jsem byla celkem v klidu. Jo mimochodem, jsem vám zapomněla ukázat, v čem většinou vlastně běhám, jezdím nebo cvičím. Tak to je jasné, že přece s tričkem, které znázorňuje mého oblíbeného superhrdinu! :D 

Každopádně projížďka to byla velmi vyvedená, ač jsem se teda vracela skoro za tmy a byla zima. Ale bylo to fajn. Na mamky kole se jezdí jedna radost totiž. Má ho seřízené, není nijak staré a prostě, je to hřebec! A co bylo teda ještě docela vtipné, na to jak se ochladilo, tak jsem potkala u řeky, kudy jsem projížděla, týpky, kterým to počasí teda moc kruté nepřipadalo. Koupali se totiž u jezu. Nějací otužilci, ale byla to sranda je pozorovat. Moc dlouho tam totiž zase nevydrželi a pelášili k autu se ohřát.

Sedmý den se nesl v duchu návštěvy nemocnice. Byla jsem tam ráno, takže jsem nemohla jít běhat, ale můj plán byl takový, že si dojdu potom. Jenže potom jsem byla tak unavená a nebylo mi dobře, že jsem si místo toho ještě šla na hodinu lehnout. Mně bývá takhle po braní krve normálně špatně, prostě je to zřejmě na mě moc velký zásah do mého organismu. Každopádně úplně jsem tak zase nelenošila. S mamkou jsme se rozhodly jít do města, protože mi chtěla vybrat dárek k narozeninám. Takže jsme se pěkně prošly městem, o tom žádná.

Jo a bylo docela vtipné, že já si táhnu i ráno s sebou foťák, že co kdyby náhodou se dalo něco vyfotit hezkého a taky že celkem dalo, jenže jak mě bolela ruka v tu chvíli a nemohla jsem jí moh ohnout, vypadala jsem při tom focení, jak nějaký retard, tak jsem toho teda rychle zase nechala. Ale ve městě jsem pak mamku přesvědčila udělat si na záchodě selfíčko! :D 

No a dnešek, den osmý. Já jsem sice vstala, ale bylo mi pořád docela divně, takže jsem vynechala i tentokrát, ale věděla jsem, že si to vynahradím dlouhou procházkou včelenským lesem. Vždycky ocením, když takhle na před oslavou Nového roku můžu mít chvilku sama pro sebe, prostě si v klidu popřemýšlet, projít se nejlépe, protože při procházení se mi přemýšlí daleko lépe a celkově na chvilku vypnout. V přírodě je to pak naprosto ideální. A tak jsem vyrazila. Samozřejmě si nafotila tunu fotek za ty dvě hodiny, až jsem se bála, že si vyprázdním místo na kartě, ale naštěstí to karta ustála. 

Nom, občas si říkám, že jsem si tu výzvu stejně vymyslela spíše proto, abych tu skoro denně mohla házet tunu fotek. :D 

Každopádně, užívejte nového roku a vykročte do něj dobře. Sama jsem zvědavá, co rok 2016 přinese.

SIC(K) MONDAY #23

Původně jsem si myslela, že se na to tentokrát vykašlu, protože plním (nebo se alespoň snažím) sváteční výzvu a plánovala jsem si sem pravidelně své pokroky vypisovat. Každopádně to pořád stejně není ta klasika a navíc mi odpadla jedna záležitost, co jsem si myslela, že mi zabere minimálně tři hodiny, takže nakonec pravidelná dávka pondělních emocí bude. Speciální. Vánoční. 

Potravina týdne

Protože jsou Vánoce, těším se pravidelně na to nejlepší jídlo na světě a to mamky rybí polívku. Hodně lidí říká, že rybí polívka je hnus, ale to nejedli tu mamky. My jí máme jen opravdu o Vánocích, takže se na ní člověk těší o to víc a ani letos nezklamala. Jím jí ještě teď. A nemůžu se jí nabažit. 

Jo mimochodem, už vím, co je tak hrozného na tom zůstávat doma i po Vánocích. Jak tu nikdo kromě mě není, tak tu všechno dojídání zbývá na mě, což je vážně velmi nepraktické, když se mám držet. Ale už jsme stejně s mamkou tak přejedené tím salátem a rybou, že jsme si před dvěma dny nakoupily tunu zeleniny a něco málo ovoce a jíme už jen to. A dneska mamka navíc vařila skvělou dietní večeři. Takže jako, si nemyslete! 

Hudba týdne

Nemám ráda skoro žádné vánoční písničky, takže koledy tu ode mě nečekejte. 

Dilema týdne

Fakt jedno z mnoha, co nemám ráda, je když mi někdo kazí mé plány a má rozhodnutí. Jednou se rozhodnu být doma i na Silvestra s mamkou a najednou mě kdekdo láká, abych šla slavit Silvestra s nimi a jela do Beskyd a tak podobně. Jo, všechno by bylo určitě skvělé, ale já doma nechtěla zůstat, protože mě nikdo nikam nepozval a nebyla to jiná možnost, ale protože jsem prostě chtěla. A pak mi i mamka začne pořád připomínat, že s ní být nemusím, pokud nechci, že se jinde budu mít líp. Argh, nesnáším to. Budu prostě doma, tečka. 

Myšlenka týdne

Vánoce, svátky klidu a míru. Vždycky přemýšlím, co z toho je pravda, co z toho je mediální guláš a co z toho by měla být pravda. 

Sváteční výzva #3 a #4 a #5

Nechci psát k tomu samostatný článek, ostatně to stejně do tohohle patří a krom toho, nemám k tomu moc dodat. Teda vlastně jo, jely jsme totiž s mamkou na kole - já na ségry kole - a byla to vážně jízda. Nejdřív, že jí dofoukám duše, protože je měla úplně sfouklé, ale že to počká do Budějovic na pumpě, ovšem tam byl ten přístroj mimo provoz, tak jsem to prostě nechala být, což bylo fakt místy fakt hrozné. Na začátku jsem vlastně ještě koumala, co si vezmu na sebe, aby mi nebyla zima, ale nic tu vlastně pořádného nemám, takže mi mamka půjčila její mikinu, ve které jsem vypadala jak medvěd, ale jinak byla pohodlná. (a jo, mám to zrcadlo vedle zapatlané, ale bývám tu jednou za půl roku, chápejte, kdo by se s tím myl)

Ale aby toho nebylo málo, tak mi ještě cestou skoro u konce spadl řetěz, tudíž jako paráda, kdo by nechtěl mít špinavé ruce od oleje. A prostě celkově to bylo takové dost náročné. Až jsem z toho druhý den byla dost unavená a i mě začalo bolet v krku, takže jsem nešla běhat, ale jen si zacvičila doma. No a dneska to samé a taky jsme teda byly oba dny s mamkou na procházce, tudíž pohyb byl. Ale zítra se na to běhání zase vrhnu a třeba opravdu v osm!

Kultura týdne

Když jsme jely s Verčou a Joelem třiadvacátého domů, tak jsme se zastavili v Kamýku nad Vltavou. Byl to takový ten spontánní nápad, kdy prostě bylo hezky a Verča pořád chtěla na výlet, tak jsme se rozhodli v půlce cesty domů odbočit a trochu se zdržet. Ale nelitujeme toho, sice jsme dorazili domů o dvě hodiny později, ale bylo to tam fakt krásné. Jo a předtím jsme ještě byli v IKEA, což byl taky kulturní zážitek, protože tam toho třiadvacátého nebyla ani noha. Tak prázdnou IKEA jsem dlouho neviděla a že jsem se tam teď pohybovala docela často. A objevily jsme tam s Verčou ještě lepší plyšáky, než tenkrát s Bouřkou a Brécou a to totiž skunky! Verča se ale na rozdíl od nás rozhodla je tam nenechat, takže jsme si je vezli domů. Jsou fakt rozkošní. 

Člověk týdne

Není to teda jedna osoba, ale 4 takový hrozný trubky. A mají vtipná jména. Víra, Bréca, Bouřka a Mirinda. No posuďte. Každopádně jsou tu proto, že jsou to prostě trubky a krom toho umí zlepšit náladu a tak.

Komiks týdne

Jak jinak. Jsem si nakonec nestihla tu knížku objednat k vánocům. :( Tak k narozkám!

Fotka týdne

Ok, vzhledem k tomu, že pořád něco teď fotím, mohla bych sem dát celou galerii, ale rozhodla jsem se nyní jen pro ty, co mi připadají nejzajímavější. 

Sváteční výzva #2

Sice to bude publikované už přes půlnoc, ale u tohohle mi na tom tolik nesejde, jako na SIC(K) MONDAY, takže to tu může být klidně přes den, v noci, dva dny naráz a podobně. 

Mně se totiž dneska do ničeho nechtělo. Ale fakt moc. Vstávání pořád nemám vychytané, zvláště po tom, co jsem před Vánoci pořád vstávala do práce a školy, takže se sice vzbudím na tu osmou, ale jsem schopná to pak pořád oddalovat na tom budíku, i přestože ho mám docela velkou dálku od postele (ne, že bych byla tak sofistikovaná a dala si ho tak schválně, jen se mi posrala baterka a tak musí být u zásuvku, kterou mám na druhé straně pokoje). Každopádně dneska jsem měla v plánu cvičit doma a to jsem i přes menší časové zpoždění splnila a i jsme se byli včera večer po večeři projít! A zítra se chystáme s mamkou na kolo. Tudíž výzva stále pokračuje. 

Mimochodem! Dostala jsem od Bouřky k Vánocům krásnou skleničku! A od bráchy docela praktickou žárovku k ntb na klávesnici (to se nočním tvorům hodně hodí) a od mamky krásný řetízek s přívěškem a od druhého bráchy zelený čaj a vůbec, takhle u nás doma vypadá, když si řekneme, že si nebudeme nic dávat. Jasný! 

A protože jsem měla teď možnost hodně fotit, tak jsem toho samozřejmě využívala. Dávám sem pár fotek z 23., kdy jsem si splnila svou vánoční tradici a dívaly jsme se s mamkou na Lásku nebeskou, merlinužel s českým dabingem, ale co bych pro mamku neudělala. Pak několik snímků z 24., kdy jsme si chtěli s Verčou, mamkou a bráchou udělat procházku někdy odpoledne, ale to jsme viděli, že jde ven celá naše vesnice, tak jsme si jen sedli na dvorek se zázvorovým čajem a grepem a užívali si sluníčka tímto způsobem. Projít jsme se nakonec šli až večer. No a pak jednu z dnešního krásného západu.