pondělí 28. září 2015

SIC(K) MONDAY #11

Astala vista bejb. Z minulého týdne jenom z pondělí tu mám 32 zobrazení, vážně nevím, kdo tady na to porád kliká, ale je to vážně docela vysoké a nepochopitelné číslo. Začínám si asi dávat pozor na to, co sem vůbec píšu. Ne sranda... to si dávám už od začátku. Fakt hrozné, jak ten čas letí, ještě nedávno tu bylo pondělí.. to je vlastně i teď. Ok, dost vtípků, které nejsou ani vtipné. Je tu prostě další pondělí a s ním i pravidelná dávka pondělních emocí.

Jídlo týdne
Mamky naprosto výborné zapečené brambory s domácími vypěstovanými rajčaty a cuketou. Absolutně excelentní, já jsem se po tom včera mohla utlouc. Maminka celkově vaří výborně, co si budeme povídat, ale tohle byla opravdová mňamka.  Škoda, že se mi nechtělo v tašce tahat závaží navíc, jinak bych si kousek dovezla ještě do Prahy. 

Hudba týdne
Toho je zase tolik, co jsem poslouchala, že pořádně ani nevím, co vybrat. Ještě něco vyberu v průběhu psaní.

(edit středa 1:20) A v průběhu psaní jsem na to pak zapomněla, tak dodávám teď v úterý. Vlastně už je středa, ale to nevadí. :D Po delší době jsem si pouštěla Two steps from hell, dřív jsme na tom s lidmi z okolí děsně ujížděli. Patnáctka (které už dávno není patnáct) se dokonce jednu skladbu naučila a zahrála mi jí k narozeninám. Teď to tu mám zrovna puštěné a pořád je to dobré.


Dilema týdne
Kupovat si krém na obličej je někdy opravdu velké dilema. Tak velké, že to ani nebudu dál rozebírat.

Myšlenka týdne
K tomu nemám, co dodat. 
Kultura týdne
Byla jsem fotit tu svatbu a byl to vážně zážitek. Sice neuvěřitelný stres, ale nakonec to dopadlo snad dobře. Uvidíme. Fotky budu upravovat až v práci, protože na svém ntb nemám dostatek místa a navíc ten můj pidi midi monitor, na tom se nic moc nedá. Ale kromě svatby jsem byla s mamkou po dlouhé době na kole. Chtěly jsme dojet až na Hlubokou, ale nakonec jsme to zapíchly v Borovanech, daly si malé pivko a jely zpátky. Až na to, že jsem měla blbé kalhoty a po desátém kilometru (a čekalo dalších dvacet) už mě bolela frnda... to bylo supr. A taky jsme se byly projít v lese a našly jsme houby. Celkově návrat na chvíli zase na Včelnou byl určitý kulturní zážitek. I vlastně cesta vlakem do Prahy. Sedla jsem si do kupé s mladým párem, který měl neustále tendence se objímat (=ošahávat) a pusinkovat (=olizovat), takže vážně pecka. Co si budeme povídat.

Komiks týdne
Netřeba komentáře.

 
Fotka týdne
Přemýšlela jsem, že sem dám nějakou ze svatby téda, když už s tím tak prudím, ale nakonec ne. Dávám sem Včelenský les, protože je to místo, které mám asi ze všech míst, kde jsem zatím byla, nejraději. Ten vzduch, okolí, klid a vzpomínky. Dokonalé místo na procházky.

Žádné komentáře:

Okomentovat