Podzimní nevyzpytatelnost: Všude samé lístečky.

Další téma, které by asi mělo být úplně jako první. Na podzimu totiž miluju ze všeho nejvíc, že se všude po zemi válí nádherné záložky a to úplně zadarmo. Škoda jen, že jsem letos na podzim a obecně za celý rok přečetla asi tak tři knihy. Jo, stydím se.

Podzimní nevyzpytatelnost: Lidé.

Jop, už je zima, ale i tak chci dokočit mou podzimní sérii. Protože tady v Praze ještě pořádně ani nesněžilo a nebylo teda moc, co fotit speciálně vánočního nebo zimního. Kromě vskutku krásných západů slunce, které rozhodně na zimu nevypadají. Pro tentokrát jsou to lidé. Na tohle období jsem se nejvíc těšila, až budu moct někoho vytáhnout a fotit ho s kopou listí nebo prostě jen tak v tom barevném prostředí všude kolem. Přitom na konci podzimu to ale vypadalo, že se mi nikoho nepodaří překecat. Buď bylo málo času nebo jsem byla nemocná nebo nemohli ti, co jsem chtěla. Ale! Nakonec se mi přece jenom podařilo vytáhnout můj nejoblíbenější objekt na focení, Zajdu, na procházku Hvězdou. A pak se mi ozvala Klárka, že by ráda uskutečnila nějaké to podzimní focení s kamarádkami, takže nakonec to bylo celkem vyvedené. Stejně tak jsem stihla vyfotit Verču a Joela na klasické cestě z domova do Prahy, kdy je už tak nějak zvykem, pokaždé když s nimi jednu, udělat si romantickou čůropauzu někde v přírodě nebo se jen tak někam vydat na výlet cestou na byt. Jinak, letošní příchod Vánoc vnímám ještě méně než dřív. Opravdu už zbývá jen 10 dní?