Zima je po podzimu mé druhé nejoblíbenější období. Miluju sníh, svůj dlouhý kabát (ve kterém si připadám, když dobíhám autobus nebo tramvaj, jako v Matrixu), miluju když je všude námraza nebo je taková zima, že se člověk vždycky neskutečně těší do tepla k čaji. Narodila jsem se v zimě, konkrétně na Tři krále, tedy 6. ledna, takže to s tím možná souvisí. Kromě toho zima je i symbol pro Vánoce a konec roku, tedy oslavy nebo nějaká životní rekapitulace, naděje nebo myšlenky na to, jak vylepšit ten nový rok a tak ho prožít o to víc.
A přesto letošní zima přišla nějak rychle na mé poměry. Respektive stalo se tolik věcí naráz, že to všechno tak nějak uteklo a najednou jsou Vánoce a konec roku až z toho mám takové samé rozpačité pocity. Tento rok byl těžký, dramatický, krásný, děsivý, poučný, plný nových a pěkných zkušeností, těžký na rozhodování, uspěchaný, tragický, nejasný, ale hlavně strašně krátký. Prostě všechno dohromady. Taková slátanina všeho možného. Žádná nuda, to rozhodně ne, i když někdy je ta jednolitost daleko lepší. Nedá se to úplně krátce popsat, ale řekla bych, že tento rok obsahoval asi nejvíc zvratů a zvláštně napjatých situací. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem (jsme) je zvládla (zvládli). Nevím jestli na jedničku, ale jsou za mnou. Teď už jen udržet krok, neškobrtnout a jít dál. Snad do lepšího roku, co se zážitků týče. Snad se dokážu vyhrabat z těch pár věcí, co mě ještě trápí a pokračovat s čistým šítem. I přesto, že nevím, co si ro mě rok 2015 připravil, pokusím se o to. Krásné svátky.
