Abych se dokopala sem alespoň něco psát, rozhodla jsem se vydávat nějaký pravidelný set informací. Teda, abyste tomu správně rozuměli, já se nenutím vymýšlet náměty k tomu cokoliv kamkoliv psát, já se jen k tomu pořádně nemůžu dokopat. Mám v hlavě zvláště v poslední době spoustu informací a zajímavostí, co jsem se různě dozvěděla nebo nashromáždila, jen jsem děsně neschopná si k tomu sednout a vypsat se (a i se vyspat, ale to je trochu mimo).
Týden je taková optimální doba na rekapitulaci a pondělí, no jako Garfield ho nemám moc ráda, ale nestihla jsem neděli, tak to holt bude pondělí.
Jídlo týdne
Tento týden to u mě jednoznačně vyhrála cuketa. Nikdy jsem jí nějak extra nemusela, ani když s ní mamka něco uvařila, takže jsem si jí sama o sebe v Praze nikdy nekoupila a nevařila si z ní. Tentokrát jsem si ale řekla, že jí dám šanci a udělala jsem si z ní dvě jídla. Nejdřív jen s další zeleninou a tuňákem a pak s kuřecím masem a obojí bylo naprosto výborné. Příště koupím klidně zas!
Hudba týdne
Jedoznačně Rodrigo y Gabriela, geniální kytarová dvojice, která měla včera vystoupení v rámci festivalu Colours of Ostrava, na kterém jsem nemohla být a neskutečně mě to mrzí. Vidět je někdy na živo je jeden z mých menších snů. Jejich umění hrát na kytary je neskutečné.
Dilema týdne
Vstát nebo nevstát dřív než pozdě, jako jsem nakonec vstala.
Myšlenka týdne
Vytvořit si sérii pravidelných článků, abych se dokopala psát.
Postřeh týdne
Na Andělu je hodně dobře vymalovaná ta dřív dost hnusná sádrokartonová stěna v metru, co tam je kvůli stavbě. Hned jsem si hledala, kdo to má na svědomí a prý tento sympatický týpek, který si říká Pasta Oner.
Kultura týdne
Chtěla jsem jít na Ant-mana, ale nakonec jsem se rozhodla šetřit prašule na tento týden a to konkrétně na zápas v rámci mistrovství Evropy divize B v pozemním hokeji, o kterém vám jistě budu psát příští týden. Každopádně abych vybrala něco z minulého týdne, rozhodla jsem se zmínit pro změnu seriál. Je to sice už možná víc jak týden, ale nevadí. Viděla jsem totiž konečně všechny díly Jonathana Strange & Mr. Norrella, je to zfilmovaná verze knihy od Susanny Clarkové v seriálové bodobě od BBC One rozdělená na 7 dílů. Ze začátku mi tam pár drobností trochu vadilo, ale pak se ten děj krásně rozjel a ten seriál podle mě prostě nemá chybu.
Ve většině případů se skoro pokaždé krizituje zpracování knížky do filmové podoby a je pravda, že mně se málokdy víc líbí film, než kniha, i přestože neočekávám, že to budou přesné kopie a chápu, že se do filmu nedá narvat všechno, co je v knize a i přestože respektuju, že jsou to jiné formy, i tak prostě dám dost často přednost knize. Avšak, co vytvořilo BBC One s Jonathanem Strangem & Mr. Norrellem v seriálové podobě.. to je naprosto výborná práce. Mám tu knihu od Susanny Clarkové hodně ráda, ale ten seriál tomu dodal neskutečnou šťávu. Rozhodně doporučuji, obojí.
Člověk týdne
Minulý týden se mi stala vtipná příhoda s postarší paní v autobuse. Byl to ten novější typ autobusů, co má vzadu vyvýšenou čtyřku sedadel, na kterou se drapou horko těžko i normálně zdraví lidé, natož starší nebo s berlemi. Tato stařenka měla hůl, protože špatně došlapovala na jednu nohu, ale i tak se snažila posadit vedle mě na zmiňovanou špatně dostupnou čtyřku sedadel. Když se konečně na tu sedačku dodrápala, autobusák se rozjel a protože nám rozkopali tramvaje na Barrandově, jezdí náhradní bus přes Jižní spojku a Barrandovský most a kdo tudy někdy autobusem jel, ví že to není žádný med. Stařence to skoro vzápětí uklouzlo na tom sedadle, jak se tam pořádně není ani čeho chytit a už už se skoro řítila do uličky, kde by si asi nepěkně narazila hlavu. Naštěstí se mi jí a ještě díky paní naproti podařilo nějak chytit, tak jsme jí tam pomáhali si zase sednou a ona se pak se mnou dala do řeči a říká, že měla zlomenou nohu a že proto má hůl, ale že už se to lepší, že před dvěma týdny měla ještě berle. A že je to v jejím věku hned, ale že to snad už bude dobré, že jen občas má problémy v MHD, kdy se takhle pořádně nestihne ani usadit a už autobus jede nebo i při nastupování. Že to jí jeden autobusák nadával, ať pohne, že ho zdržuje. Ale k tomu dodala stařenka veselým tónem, že to prohodila před tím svým doktorem, co jí ošetřuje a on jí na to povídá "nic si z toho nedělejte, vy se z toho za chvíli vyléčíte, ale jemu ta blbost zůstane navždy".
Fotka týdne
Říkala jsem si, že je to docela dlouhá doba, co jsem si neměnila profilovku na FB a že je ta šílená doba mého hraní si s webkou a focení se na všechny strany za mnou. Ale asi ne. Na mou obhajobu, pořád to dávám za vinu absenci normálního foťáku! Sice mě to téda nedonutilo si měnit něco na FB (tu fotku, co tam mám od ledna jsem si docela oblíbila a kdoví kdy si jí vůbec změním), ale tak alespoň zde. Tadá. Retard přichází.
Žádné komentáře:
Okomentovat