Kulturní okénko

Protože jsem teď docela dost flákala mé pravidelné pondělky, ale přitom byla za ten asi měsíc na docela dost kulturních akcích, rozhodla jsem se to tak nějak shrnout a i sepsat třeba pár tipů, kam vyrazit, protože je to tam fakt dobré!

Procházka? 

Pro toho, komu už připadá náplavka značně ochozená a teď s přibývající teplotou (sem tam) už i zase zaplněná, vůbec není špatné popojít jen kousek kolem řeky dál směr Braník. Já jsem tudy hodně jezdila na kole, když jsem ho ještě měla v cajku, a dost často pokračovala až do Modřan nebo přejela barrandovský most a jela do Radotína, což je též kolem řeky, jen z druhé strany. Pro procházky, běhání nebo kolo/brusle je to vážně moc pěkná stezka. My jsme se minulý týden s Bouřkou hecly a šly tam běhat. Nejdřív chvilku protestovala, že chce právě víc do centra, ale když jsme pak kousek od pivovaru nalezly volně přístupné lanové centrum, bylo po pochybách. Je to na vlastní nebezpečí, ale nehorázně jsme se tam vyblbly.

Kde to na procházky ale abolutně miluju, jsou dva kopce přes řeku naproti sobě. Jedno je Prokopské údolí a Dalejské údolí, kde si místy vůbec nepřipadáte v Praze a druhý kopec je vyhlídka na Braníku, nevím, zda to má nějaký spešl název, každopádně se tam chodí od zastávky Dobeška, což mám cestou ze školy na byt. Tuhle jsem si tam vyšla jen tak čučet na slunce místo přednášky, která byla naprosto nudná a nicneříkající. Takže i jen koukání se hodinu na západ slunce bylo značně užitečnější. 

Samozřejmě, že znám spoustu dalších míst, kde se dá suprově procházet, kdysi jsem přemýšlela, že si tu udělám takovýho průvodce Prahou (zjistila jsem, že spoustu lidí a zvláště Pražáků, vůbec netuší, kolik je tu skvělých možností na procházky), ale to jsou vždycky ty mé plány a pak skutek utek. Takže sem dávám zatím ty, kde jsem byla aktuálně a i co je poblíž mého bydliště. 

Kavárna? 

Pokud člověk nechce vysloveně do takových těch pseudokaváren jako je CrossCafé (ač tam zrovna chodím docela ráda, když se není kam jinam vrtnout) nebo předraženého Starbucks, kde to za to podle mě fakt nestojí (ač oceňuji, že tam podávají fair trade kávu), a spíše hledá nějakou útulnější pravou kavárnu, kde to všude voní a je tam příjemně, tak v Praze jedině Kavárna Čekárna. Nebo ne jedině, určitě se najde i nějaká další dobrá, ale já si začínám právě Čekárnu oblibovat čím dál víc a tahám tam kdekoho, pokud si máme jít někam sednout. Zvláště, když je otevřená i zahrádka, ta je vážně krásná. Obsluha je navíc nadmíru příjemná a to i výběr a samotná káva. Trochu hipsterské prostředí, ale na kráse to vůbec neubírá, naopak. 

Na jídlo?

Každýmu chutná něco jiného, jak se říká, takže doporučovat někomu, kam na jídlo, je celkem těžké. Ale v poslední době, když už někam s někým jdu, tahám ho do Delmartu na Andělu. Nejlepší saláty ve městě a ještě za fajn cenu plus příjemné prostředí. Jediné, co se tomu dá vytknout, jsou fronty a na to, jak je to místo žádané, tak málo stolů k sezení. Každopádně je to vhodné i pro ty, co si myslí, že se ze salátů nenají, protože já si to myslela taky a pak se tam vždycky nacpu k prasknutí. A to si dám tu klasickou porci, ne čtyři talíře. Byly jsme tam naposledy i s mamkou a též si chválila! 

Na co do kina?

Jsem se po sto padesátiletech zase dostala do kina. Nešla jsem teda na žádnou americkou senzaci, ale na jednu takovou Českou. Už od jejich cesty po Africe zbožňuju příběhy Dana Přibáně a žlutého cirkusu. Na předchozím filmu i sedmihodinovém maratonu jejich seriálu ve Světozoru jsem byla sama, protože tenkrát se mnou nikdo nechtěl nebo měl jiný program. Tentokrát jsem ale na přednášku i do kina nalákala několik přátel a tak už jsem si alespoň nepřipadala až tak divně, že se mi líbí taková parta magorů, co si jen tak jezdí po světě ve žlutých trabantech. A musím říct, že přednáška vážně supr, ale ten film... já jsem se jakože bavila, ale myslím si, že to bylo hodně tím, že prostě Dana sleduju na FB, trabanty též, viděla jsem předchozí filmy, seriál, byla jsem na více přednáškách, vím prostě o co se jedná. Proto jsem postřehla několik skrytých vtípků a věděla jsem souvislosti. Ale, a to se mi zdá docela důležité, když něco hodnotíme, připadalo mi, že ten film byl právě dělaný hodně spíše pro fanoušky než pro nové nadšence. Asi teda chápu záměr a to zaměření pozornosti diváka na to hlavní, je mi zároveň jasné, že z takového šíleného objemu materiálu je fakt těžké vybrat to nejdůležitější, ale i tak je škoda, že to neuzpůsobili trochu taky novým divákům. Chyběl úplně úvod, rovnou ten film začal tím, jak jsou v Austrálii, nic moc náznak, co jsou zač, jen kratičké a trochu chaotické představení těch členů, co s nimi jeli poprvé, pak i příjezd druhého Marka takový jakože si tam přijel na dovolenou a vůbec tak nebylo vyzdvihnuté, jak ho vybírali a že to bylo docela punkové si jen tak říct, že končím v práci a pojedu si napříč Indonésií. Nevím, ale to mě docela mrzelo i za ty lidi, co tyhle souvislosti neví. Každopádně ale i tak vřele doporučuju a těším se, jestli udělají zase seriál, kde všechno tohle jistě bude a člověk se bude moct namlsat ještě víc!

A co divadlo?

Vzhledem k tomu, že mám celkem dost lidí kolem sebe, co divadlem žijí, jsem věčně na FB zahrnována pozvánkama, kam zajít. I přesto se mi ale teď podařilo jít na něco výjimečného, co jsem ještě němal možnost vidět a to na Samurajskou komedii Kjógen. Tahle představení dělá Malé divadlo už několik let, mé drahocenné dvojče na nich bylo, když vystupovali hodně dávno v Budějovicích a od té doby si je vždycky vyhlídne a jde na ně. Jsem o nich psala už v minulém článku, ale rozhodně to stojí za to! Tak jen abyste věděli. 

Další akce?

Pokud se někdo chce bavit a zároveň vzdělávat, tak pro toho je opravdu vyžití v Praze velké. Já sama sem se teď dostala na přednášku v Bohnicích, kde mají zase jako již tradičně, sérii různých přednášek, které se snaží seznámit veřejnost s Bohnicemi, prostředím kolem a něco i z oboru psychiatrie. Jakože jsem jezdila do Starých Bohnic na praxi, tak přímo v areálu Bohnické psychiatrické léčebny jsem byla poprvé a musím říct, že to tam mají vážně pěkné. A i ty přednášky jsou zajímavé. 

Zároveň jsem včera měla možnost se podívat do Paralelního polisu, což je spíše takové doupě ajťáků, ale pořádají tam fakt zajímavé akce a člověk se tam dozví spoustu nových věcí nebo může chodit na meetupy nebo jen do kavárny. Vážně je to tam moc pěkné.

A nakonec, občas se vyplatí sledovat akce pražské knihovny, jelikož pořádají taky supr věci, jako například teď byl velký výprodej knih v Jenči, kde bylo všechno za dvacku a to už se vyplatí. Jsem se tam původně jela jen tak kouknout s holkama, ale nakonec jsem si taky odnesla tři kousky. Většinou něco ke škole, ale to vůbec nevadí, jsem ráda, že jsem se tam dostala. A taky! Jsme pak vystupovaly v Dejvicích a tam stál Protidrogový vlak. Což mě překvapilo, až teď jsem si hledala, co je to zač a fakt supr nápad. Krom toho, že ten vlak tedy vypadal trochu děsivě popravdě. 

Ne dobře, ještě nekončíme. Jeden z nejlepších kulturních zážitků totiž, co jsem v poslední době zažila, byla lan párty s mými naprosto střelenými přáteli a hlavně i s Mirindou, která kvůli nám dojela ze Slovenska! Tak snad někdy bude opáčko.