#motivace

Ano ano! Po zase delší pauze se odhodlávám něco sepsat. Ne, že bych neměla o čem, to já bych měla, co vyprávět každý den, třeba to jak jsem v pondělí málem umřela v autobuse, když mě rozzuřený dav nechtěl pustit ke dveřím - ne dobře, tak dramatické to nebylo, ale málem umřel někdo jiný, když se ty dveře zavřeli a já musela vystupovat až na další zastávce. Každopádně chyběla mi k tomu psaní jistá motivace. A to je prosím pěkně téma, kterým se zaobírám poslední asi tak dva týdny.

Mám občas takové období, kdy se mi ale vůbec nic nechce a nutit se do čehokoliv, i když je to třeba zábavné, je pro mě v tu chvíli nemožné. Například prostě už jen obyčejné chození do školy, hledání si nové brigády, dělání cokoliv na hocz, cvičení (to hlavně!), i jen setkávání se s přáteli a to už je potom velká krizovka. Jak s tím ale naložit? Já popravdě neznám žádný osvědčený recept na motivaci, ale vím, že u mě prostě pomáhá na chvíli vypnout a neřešit chvíli vůbec nic. Dost často má demotivace plyne totiž z toho, že toho nosím v hlavě tolik, že nevím, co dřív. Takže mi pomůže se zastavit, chvilku o ničem nepřemýšlet a pak hezky pomalu si to všechno urovnat a naplánovat. 

A to jsem teď udělala (vykašlala jsem se na extrémně nudnou přednášku, na které se to fakt nedalo vydržet a udělala jsem si výlet na vyhlídku v Braníku, kde jsem strávila asi hodinu čučením do slunce), takže postupně se teď snažím dělat jedno za druhým a dostat se zase do toho koloběhu. A začala jsem zase chodit do schodů místo vození se ve výtahu. Tohle jsem třeba praktikovala ještě na Barrandově a tak jsem bydlela v sedmém patře, kam ještě vedli docela dlouhé schody, takže mi těch pět tady v Braníku teď připadaj jak nic. A sice to zní jako prkotina, ale když už se dokopu nějak včas vstávát (i chodit nějak rozumě spát) a pak začnu zase všude vycházet schody, je to známka toho, že se vše dává do pořádku. Dokonce mě dneska Bouřka namotivovala tak moc svým budíčkem (musela jsem si změnit ode dneška vyzvánění, jak to staré teď nesnáším), že jsme se rozhodly jít zítra ráno běhat. A o víkendu se trochu hýbnout a celkově jsem i dneska třeba zase trochu posilovala. Což mě vždycky hodně nabíjí samo o sobě, sport a cokoliv pohybového, jen se k tomu prostě dokopat. Ale tak snad je to zase na dobré cestě. 

Mimochodem, za tu dobu, co jsem sem přispívala fakt sporadicky se toho stalo tolik a mám tunu fotek, že nevím, jestli tu něco extra zmiňovat nebo to nechat být a popisovat spíše novinky. Jedna věc, co mě teď ale provází s tou motivací a demotivací je pocit, že zase všichni všechno dělají naschvál v jeden den, aby si člověk už vůbec nemohl vybrat! Třeba zítra, s Alex (jednou takovou mega trubkou, co ráda rajčata se sklem) jsme chtěly chodit na přednášky do Bohnic, mají zase tu pravidelnou sérii devíti přednášek, které když člověk odchodí alespoň nějak ze 70%, dostane osvědčení, že jako tam chodil (což se mi třeba do školy hodí), ale my tam stejně chtěly chodit tak nějak, co se nám bude líbit. Nebo alespoň já. A ta zítra je zrovna fakt zajímavá! No a co se nestane žejo, v ten samý den a čas je přednáška Fotografa bez talentu, kam jsem chtěla jít s Veron a aby toho nebylo málo, ségra mě lákala na japonské divadlo Gjógen, kam má už koupené lístky, ale protože s ní Joel nakonec nemůže, tak neměla s kým vyrazit, a protože by mi asi bylo nejvíc líto toho propadlého lístku, jdu nakonec se ségruší nom. Ale vlastně je mi líto všeho. Snad alespoň ta jedna akce ale bude stát za to! 

Jinak po delší době nás v Praze byla navštívit maminka a bylo to supr! Ale taky mimochodem ve stejný termín s jinou akcí, vážně takové situace nesnáším. Ale s mamkou to bylo fajn (zdravím na Včelnou!), prošly jsme si Prahu, zakotvily v kavárně Čekárna (všem vřele doporučuju, je pod Vyšehradem), pak se ještě prošly, pak zase zakotvily v mém oblíbeném Delmartu na Andělu no a pak jsme se musely rozloučit. Ale byla to skvěle strávená sobota. 

A na závěr, protože už zase slohistuju a nechci to po sobě číst na kontrolu (sorry za chyb), sem hodím několik těch fotek ze všech možných akcí. Mějte se mezitím jakkoliv chcete a někdy zase načtenou. 

Teda ještě jeden závěr. Dneska jsem si dementka spálila ruku o plech a hodně to bolí. Jakože fakt moc. Sice vás to jistě nezajímá, ale politujte mě, děkuji.