Zkouškové období

Mí věrní fanoušci asi ví, že studuju na vysoké škole. To, že jsem se převzala funkci ředitele na hocz ví zase asi mí věrní fanoušci, co jsou sami hoczáci. A že jsem sem nenapsala dva týdny? Jo, toho si asi všimnul každý. 

Došlo na zkouškové období, ale tentokrát nejenom na to ve škole, ale i v životě. Občas to tak prostě vyplyne, že se stane tuna podstatných věcí najednou a někdo jako kdyby zkoušel, kolik toho vydržím. A bohužel mi tak nějak připadá, že to zatím moc nedávám. Celé dny jsem z toho všeho akorát unavená, otrávená, je mi špatně a vůbec, ale vůbec se mi do ničeho nechce a přitom musím, takže všechno je to dělané s nechutí a ne stoprocentně. Což se na tom pak docela dost ukazuje. 

Jako například když zkoušky, které obyčejně dělám vždycky na první pokus a za jedna, najednou x krát opakuju a pak jsem ráda, že jsem ráda. Nebo všechny věci do školy dělám ještě na poslednější chvíli, než normálně a pak se divím, když ve dvě ráno zjistím, že ještě nemám tohle napsané a tohle už mělo být vyřízené. A přitom jediné, co je vyřízené, jsem já.

A k tomu mi je ještě teď od těch Vánoc pořád blbě, až si říkám, zda je to z těch prášků nebo z některých lidí. Pravděpodobně to bude kombinace obého. Což je fakt dost nepříjemné. Navíc ta hrozná skutečnost, že se po x letech naučím snídat tak, aby mi to chutnalo a ten den hezky začal, a pak mi zakážou ráno jíst cokoliv mléčného, s teinem i kofeinem. Takže vlastně všechno, na co jsem doteď byla zvyklá. Z čehož plyne, že si dalších deset let budu hledat další jiné potraviny, po kterých mi není špatně a pozřu je vůbec ráno. Ne jako ono to zní jako prkotina, ale když každé ráno musíte řešit taková dilemata, jako co si dát k snídani, abyste se z toho nepo, ale aby to zase bylo nějak výživné a zdravé a přitom v tom nebylo všechno to, co nemůžete, tak koho by to neotrávilo žejo. 

Docela dost často si teď říkám, co to vlatsně znamená mít čas. Už dávno vím, že čas má člověk na to, na co chce. Takže když řekne, že na něco nemá čas, znamená to vlastně, že teď jsou v životě podstatnější věci, které musí nebo chce řešit, než ta, na kterou by musel mít jinak čas, který nemá. Taky vím, že dnešní doba je hrozně uspěchaná a díky tomu, že se k nám všechno dostává teď hrozně rychle, všichni potřebují, abych měla na spoustu věcí názor hned, ne až za den, týden, to je pozdě a vůbec, nejdůležitější je abych ten názor měla. Což je pro mě docela velký problém, občas mi trvá si na něco názor utvořit a o hodně víc mi dělá problém vůbec nějaký ten názor mít. I přesto se s tím snažím nějak bojovat a názory si vytvářet. Horší na tom všem je, že k tomu, kolik člověk přece jenom má ve svém životě času, se po něm chce čím dál víc činností a názorů a jeden je z toho pak celý pryč. A pak potřebuje z toho všecho najednou vypnout a na chvilku si odpočinout, aby mu z toho hlava nerupla a je z něj najednou naprostý ignorant a sobec, protože ho to vůbec nezajímá.  

Nom, každopádně, pro mé věrné čtenáře jsem se obětovala a chtěla jsem sem přece jenom něco napsat. To, že je to úplný žvást, to nikomu vůbec nevadí, že? Sic(k) monday ale nečekejte, to teď fakt nedávám. Ale alespoň víte, že jsem neumřela, narozdíl od mého počítače před týdnem. To aby toho nebylo málo! Takže na něm pořád nemám nainstalovaný zpátky ani word a co hůř, můj nejoblíbenější Zoner, tudíž tu mám spoustu fotek, které ani nemůžu zpracovat. Protože jsem si prostě zvykla upravovat si svou křivou hňácnu, totiž křivé fotky, a takové ty detaily, které jsou všem úplně jedno, ale mně na těch fotkách vadí, takže prostě každou stejně malinkato upravím, i když to vůbec nepotřebuje. A teď nemůžu, takže prostě. Tragedie.

Pro útěchu, za chvíli to zkouškové (asi bohužel jen ve škole) končí, tak třeba i tady zase začnu být akčnější, ale kdo ví. A zrovna když to tu začalo sledovat tolik lidu, že? Vážně nechápu, co vás na tom bere, ale stejně vás mám ráda. :D Tak snad se máte lépe a akčněji a tak. Určitě jo. Doufám. 

Vaše lemra.