Vesničan v Německu

Je tu onen slavný den a já se chystám už za hodinu a půl vyrazit na letiště s doufáním, že mám všechno, co potřebuju a že se na letišti, a to jak v Praze, tak v Kolíně neztratím. Vím, zní to vtipně, strachovat se, že se ztratím zrovna na letišti v Praze, kde máme jen dva terminály, ale... nikdy jsem nikam neletěla a na našem letišti jsem byla poprvé před několika týdny, kdy mi tam Gee musela udělat exkurzi a navést mě, kde se co dělá. Protože světě div se, poletím poprvé a navíc sama! Na jednu stranu se hrozně na tohle mé poprvé těším, na druhou jsem celkem nervózní. 

Pořádně ale až teď, do nějaké včerejší půlnoci jsem to tak nějak neřešila, přece jenom jsem musela udělat ještě spoustu věcí. Každopádně má nervozita se projevuje vždycky tak nějak skrytě. Když mě čeká nějaká velká zkouška nebo mám někam cestovat (a to nemusí být ani letadlem), přestane se mi do všech ostatních činností chtít a soustředím se jen na to, zda mám všechno v pohodě k odjezdu. A pak přeskakuju z jednoho na druhé a nic vlastně nestíhám dodělat a ani se třeba nepřipravuju na tu cestu. Je to fakt hrozné, navenek vypadám naprosto klidně, ale vevnitř to ve mě prostě bojuje. 

Ale! Zabaleno mám, abyste si nemysleli, dělala jsem to teda asi před šesti hodinami, ale zvládla jsem to. Taky se tak neradi někam balíte? Já mám vždycky největší strach z toho, že něco podstatného zapomenu, přitom mám vždycky tak málo věcí, že se to většinou nestane. Když nepočítám karty a baterky do foťáku, což se mi naopak stává nebezpečně často. Musím si to ještě zkontrolovat! No dobře. Tak v pohodě. Chci hodně fotit totiž. Sice stále nemám v čem upravovat fotky, teda teď už vlastně jo, ale je to zatím 'jen' PSko. Ovšem pořád lepší než malování, takže sem snad průběžně budu nějak dávat alespoň fotky z nadcházejícího týdne, když už ne články. Uvidíme ale. Nechci zase nic slibovat, kdoví jak na tom budeme s časem. 

Nom, blíží se čtvrtá hodina, tak bych se asi měla pomalu začít připravovat k odchodu. Vím, měla bych se taky vyspat, ale já bych stejně neusla, proto jsem se tu snažila ještě udělat nějaké ty podstatné věci a za chvíli začnu uklízet i noťas a vyrazím na bus. Tak se tu mějte a určitě o sobě podám nějaké zprávy!  Když už, tak alespoň na Fejsbučíku.

Na závěr přece jenom nějaká ta fotka. Tyhle trubky mi třeba dělaly exkurzi právě na letišti a za tou jednou letím!

A tyhle trubky miluju, všechny. Místo sebe bych teda zařadila Mirindu samosebou! Ještě, že odlétám, třeba je přejde vztek, že tu fotku sem dávám, do té doby, než se vrátím...

Tak amígos. (Pardón, neznám žádné německé pozdravy, ale třeba se je tam naučím!)