SIC(K) MONDAY #22

Původně jsem si říkala, že to vlastně nestíhám a prdím na to, ale rozhodla jsem se si přece jenom něco málo sepsat a to v průběhu toho, co jsem ve škole. Doteď jsem totiž byla v práci asi jako posledních 5 dní a k podvečeru jdu ven a pochybuji, že se vrátím do půlnoci. Takže proto. Ale uvidíme, jsem docela dost unavená, takže kdoví, zda to nezabalím dřív. 

Potravina týdne 

Vzhledem k tomu, že jsem pořád v práci, kde se nestíhám najíst, mám teď takové pofidérní stravovací návyky a úplně si nevybavuju, zda je tu vůbec, co zmínit. Teda vlastně! Jsem v úterý pekla na mládež takový zákusek. Sice se mi nepovedl až tak moc dobře, jak jsem chtěla, ale údajně byl dobrý. A věřící lidé přece nelžou, takže...

Hudba týdne

Pokud si písničku stáhnu do mobilu a poslouchám jí pořád dokola, až se mi znechutí, tak je to známka toho, že se mi něco začalo líbit. 

Dilema týdne

Každý den jsem se musela přemlouvat ke vstávání do práce. Jinak abyste si nemysleli, mě má práce baví, vážně. Jen ne o Vánocích. 

Myšlenka týdne

Je děsivé, jak se mi deformuje kvůli práci, škole a jiným povinnostem mé vnímání všech svátků a významných dnů. Třeba Vánoce už nějakým třetím rokem nevnímám vůbec tak, jak bych asi jako věřící člověk měla nebo i chtěla. Adventní neděle místo odpočinku, zamyšlení a chození do kostela trávím v práci zavalená vším možným, domů jezdím 23. a to jsem ráda, že ne rovnou 24. a celkově ani přes další dny nejsem schopná pořádně vypnout a doháním pak resty na hocz nebo se připravuju na zkouškové. Žádný prostor na sebe, na přemýšlení, klid a tu pohodu. Je to sice něco jiného, než ten vánoční shon, ze kterého jsou většinou všichni mimo, protože to zas já vůbec neprožívám, dárky nehrotím a tak, ale i přesto nejsem v klidu a míru. Přemýšlím, co s tím, protože cítím, že je to prostě špatně.

Postřeh týdne

Nějaký jsem měla, ale teď si nemůžu vzpomenout, co že to bylo. 

Největší chyba týdne

Neustále si zapomínám v práci svou kartu od foťáku. Jsem s tím fakt nemocná. 

Kultura týdne

Ve středu jsme byly s Bouřkou a babičkou Brécou v IKEA (prý se to správně neskloňuje) na Černým mostě. Černý most obecně nemám ráda, protože je to prostě Černý most, každopádně tohle bylo celkem milé setkání a jediná kultura asi vůbec za ten týden. Nejdřív jsme se teda sešly s Bouřkou, která měla zpoždění (jak jinak), tak jsem si ještě na Rajské zahradě prošla trhy, pak Bouřka dorazila, tak jsme si prošly centrum Černý most, kde jsme si koupily babltý a dělaly ostudu na schůdcích. Pak jsme se sešly s babičkou Brécou a daly si nějaké to jídlo a pití z jedné skleničky. Následně konečně došlo na nakupování, kdy jsme v samotné IKEA strávily asi tak dvakrát tolik času, protože Bréca obdivovala plyšového Huskyho a Bouřka plyšové opice. Já si vyhlídla plyšového žraloka, který by se mi hodil jako polštář na postel. Takže jsme se tam s tím muchlovaly a nemohly jsme odsud odejít. Každopádně nakonec jsme se odsud nějak vymotaly a chystaly se na zlatý hřeb večera - pomáhat babičce Bréce s vybíráním stromku. To vážně stálo za to. Mít víc času, tak tady o tom dokážu napsat knihu. Někdy vám o tom povyprávím ale osobně.

Fotka týdne
Nějaké bych sem dala, ale viz má chyba týdne.