Arghghhgrhgrh.. ehm. To je prosím naprosto vyčerpaný povzdech. Ale je to alespoň zároveň i znamení, že ještě žiju. Nevím na jak dlouho, ale žiju. A mám svou vlastní postel! Teda.. prostě, chápete. Jsem majitelka postele. Vždycky jsem si myslela, že majitelé postelí pociťují nějaké zvláštní pocity, ale pravda je taková, že se cítím vlastně pořád stejně. Když teda nepočítám smutek z lehčí peněženky a bolavá záda z toho všeho tahání, stěhování a sestavování. Možná je to tím, že si to plně ještě neuvědomuju, protože to všechno bylo tak narychlo, ale kdoví. Jo, nejdřív to bylo takové Yaaayh, jdu si koupit postel! a pak ale spíše Jaj, nechci vidět příští stěhování. Protože ta postel je velká. Na mě prostě hodně velká. A úžasná. To taky.
Píšu tyto poznatky zase přes neděli (ono už je pondělí že, ale víte co myslím), protože zítra absolutně nebudu mít čas. Čeká mě první den praxe a pak blbnutí na hocz (takže bych měla jít radši spát, než ponocovat, ale což). O praxi se tu rozepisovat vlastně nebudu, protože jsem podepsala list o mlčenlivosti, takže ani příští týden, kdy už bude po všem, se tu nic neobjeví. Jo, list o mlčenlivosti. To my, budoucí sociální pracovníci, občas prostě dělat musíme. Škoda jen, že to neplatí i tak nějak obecně v životě. Dát někomu, kdo se nám zrovna protiví svými řečmi, podepsat list o mlčenlivosti. Svět by byl hned hezčí.
Jídlo týdne
Žlutý meloun. V Bille ho měli za dvacet pět kaček, no neberte to. Vlastně jsem si ho ale prvně nekoupila tam kvůli té ceně, ale když jsem byla doma, tak ho mamka vzala a mě překvapilo, jak je ten žlutý dobrý. Koupila jsem si totiž nedávno ten druhý druh a moc mi nechutnal, tak jsem ten žlutý přehlížela, ale teď jak ho koupila mamka, tak jsem si dala s ní a naprosto mě uchvátil. Takže když jsem ho pak viděla v Bille v akci, brala jsem ho po kusech. Až jsem si ho vlastně koupila teď potřetí do týdne. Takže jím jsem už trochu přejedená (zrovna i teď ho tu mám nakrájený), ale pořád mi chutná!
Hudba týdne
Záležitost, kterou poslouchám vlastně už od minulého týdnu a nahradilo to právě tu písničku od Rudimentalu, kterou bych jinak poslouchala ještě teď. Další z těch těžce návykových. Alespoň pro mě. Jsem ráda, že máme konečně na české hudební scéně skupinu tohoto žánru. Připomínají mi tak trochu mé oblíbence Mumford&Sons (samozřejmě, že originál je originál), kteří jsou naprosto supr. Mám tenhle druh hudby prostě ráda. Celkově i českou scénou nepohrdnu, mám oblíbené jednotlivce i skupiny, staré i nové, ale tohle je příjemné oživení, doufám, že vydrží akční ještě nějakou dobu a poslechneme si od nich i další výtvory.
Dilema týdne
Myslela jsem si, že pro mě bude dilema stěhování, právě proto, že člověk se občas i rozmýšlí, co z těch zbytečných krámů vyhodit a co z toho označit za důležitý zbytečný krám a tahat se s ním jinam. Ale nakonec jsem toho spoustu vyhodila a ani to se mnou nehlo. Stejně tak jsem si myslela, že bude těžké vyřešit ten problém s postelí, ale nakonec se to seběhlo tak rychle, musela jsem si vybrat během půl hodiny a teď tu vedle mě leží a je a žádná věda to vlastně nebyla. Tak ani nevím, občas se prostě ta těžká rozhodnutí vydají bez povelů a rozhodování sami svým směrem.
Myšlenka týdne
Už se nikdy nechci stěhovat.
Kultura týdne
Velmi zajímavá výstava Mandy Gehrt: Tisíc a dvě noci, na kterou se můžete podívat i jen z tramvaje. Tak jsem jí totiž viděla já a zaujalo mě to natolik, že jsem si to vygooglila a zjistila si o tom víc. Moc pěkné provedení.
Člověk týdne
Vlastně to není jeden člověk, ale dvá. Mé drahocenné dvojče a její přítel Joel. Bez nich bych neměla, kde bydlet (teda asi bych si něco našla, ale bylo by to ještě horší a víc stresující) a bez nich bych se nepřestěhovala ještě tak relativně dobře. Jakože s autem a jejich časem a pomocí i s koupí postele a sestavením a prostě, jsou naprosto úžasní, i přestože mají spoustu práce a programování, tak i přesto mi pomohli, hodně.
Komiks týdne
Velmi talentovaná slečna a její Extra Ordinary Comics.
Fotka týdne
Protože jste určitě čekali fotku mé postele, ale nic nebude! Místo toho sem dávám výhled, který se mi zase vrátil a doufám, že se mi jich pár podaří zachytit podobně hezky jako tento z léta roku 2013.
Žádné komentáře:
Okomentovat