SIC(K) MONDAY #5

Náročný týden, fakt hodně a následující dva a vlastně tři budou ještě náročnější. Protože u mě slovo léto a prázdniny neevokuje radostný pocit prázdnin a volna, ale stresu a nevyvedených věcí. Jako již každoročně se totiž budu stěhovat. Sice se neustále stěhuju po Praze, ale i tak je to strašně vyčerpávající a stresující. Teď to bude sice trochu radostnější, protože se stěhuju zpátky do Braníka, kde budu mít nižší nájem, budu zase u mého drahocenného dvojčete a z kauce si budu moct koupit asi poprvé v životě svou vlastní postel! Ale i tak jsou to prostě nervy. Už mě to nebaví, vážně. Každý rok tohle podstupovat. Jediné velké pozitivum toho všeho je, že si ale vždycky protřídím své věci a ty neužitečné, co jen překáží, vyházím, abych se stěhovala s co nejméně krabicemi. Je to supr věc. Lidi mají strašné tendence věci skladovat spoustu let, přitom ty krámy nepotřebují že, jen jim to překáží nebo se jim na to práší. A pak se s tím po těch letech, kdy už fakt musí, loučí ještě hůř. Já to takhle všechno vyházím, přestěhuju se s pár krabicema a mám se fajn. A mám hodně málo času, abych to stihla vydat ještě v pondělí, takže se tu nebudu moc vykecávat a nahazuju pravidelnou dávku pondělních emocí.

A nestíhám, protože prostě spousta starostí.. ale uložím si to tu před půlnocí a dopíšu to! A bude tam datum pondělí.. juchůů..

Ok, je to trochu podraz, ale prostě se jinak nedalo. Bylo to takové to klasické Garfieldovské pondělí, které byste raději vymazali z historie světa, kdyby to bylo možné. Ale není. Je středa a já jsem vyčerpaná, unavená, otrávená, smutná, mrzutá a všechno dohromady. Ani to vlastně nechci rozebírat, prostě tak.

Hudba týdne

Uskupení Rudimental poslouchám už delší dobu, ale tuhle písničku jsem od nich nějak přehlédla a objevila až teď. Je to takový ten druh písniček, které vydržím poslouchat třeba týden v kuse pořád dokola, odpočívám u toho, jedu s ní v MHD, mám jí v uších, když pracuju. A neomrzí mě, až další týden, když si najdu třeba jinou. A ještě víc oceňuji, když i takoví zpěváci dokážou své skladby zpívat na živo stejně dobře jako ve studiu.

Dilema týdne

Jela jsem do Českých Budějovic si vlastně tak nějak odpočinout s nějakým plánem a rozmyšlenými činnostmi, co budu dělat, jakože třeba se snažit nevěnovat počítači a být s mamkou, navštívit dědečka, jít do kostela a vlastně jsem celou dobu udělala všechno opačně. Ne, že bych chtěla, ale nějak jsem se před těmi okamžiky nedokázala (správně?) rozhodnout.

Myšlenka týdne

Ne vždy výhra znamená i radost. 

Postřeh týdne

V rakouských červených vagónech, co se připojují k českobuděovickému spoji z Prahy, co pokračuje do Linze, mají na záchodech docela vtipnou hlášku. Něco jako "Zanechte tuto místnost v takovém stavu, v jakém byste jí rádi viděli při opětovné návštěvě." Si říkám, že to bych si tam musela vzít s sebou už při první návštěvě kýbl sava.

Kultura týdne

Měly jsme jet s mamkou na kole na výstavu Saudka na Hlubokou, ale nakonec docela dost pršelo, tak jsme náš plán musely zrušit. Ale přece jenom jsem nějakou tu kultůru v Budějovicích viděla. Šla jsem si vyšlapat Černou věž. Byla jsem na ní asi stokrát, ale ne nikdy sama a za deště. Zajímavý zážitek.

Člověk týdne

Stormína, dělá mi totiž úplně zadarmo osobního psychoterapeuta! Teda zadarmo, chce za to po mě většinou jen pár mých ušmudlaných her, ale to je skoro jako zadarmo.

Komiks týdne

Fotka týdne

Protože je to děsně stará fotka (rok 2008), ale je pořád stejně vtipná. Náš třídní výlet do Julských Alp s přejezdem do Chorvatska na tři dny k moři. Skvělá záležitost, doteď na to vzpomínám s radostí. Narazila jsem na ní při hledání starších fotek ze srazů. Mám tam ještě blonďatý melír, který mi absolutně neslušel a celkově vypadám, jak trouba, ale mám tu fotku ráda.