Za poslední čtyři dny se toho zase událo tolik, že jsem ještě teď z toho všeho vyjukaná. Respektive se mi ty zážitky všechny míchají a dojmy střídají, že je těžké o tom vůbec něco smysluplného napsat. Ale chtěla jsem sem dát alespoň pár fotek ze SIGNAL festivalu a ty akční dny tedy zaznamenat.
Čtvrtek byl ve znamení sportu - po dvou letech jsem si pořádně zahrála pinčes, za což jsem neskutečně ráda, i přesto, že mě bolí ruka po těch dvou hodinách intenzivního hraní ještě teď. Navíc jsme se se Zuzkou shodly, že to nebude poprvé a naposled, ale že si půjdeme zahrát častěji, zkusíme to nějak zpravidelnit a vyřádit se víckrát než jen jednou do roka. Uvidíme, jak nám to půjde, každopádně na další hru se nesmírně těším.
V pátek jsme s Plenou a Brécou byly na SIGNALu, na čem by nebylo asi nic extra zvláštního, kdybych neměla půjčený foťák a stativ. Takhle jsem kromě vidění nevšedních věcí v rámci festivalu mohla i fotit noční Prahu a neskutečně jsem si to užívala. Trochu jsem tím teda holky zdržovala, a tak jsme si stihly projít jen asi 8 nebo 9 stanovišť, ale i tak to stálo za to. Obrnily jsme se vůči davům lidí, dělaly si z nich srandu a celkově se nestresovaly, že jsme třeba něco neviděly nebo se na to nedostalo a proto to bylo i tak pohodové a jsem ráda, že jsem se k tomu dostalo v takovém složení. Bylo to prostě fajn, i přesto, že jsem prochodily pěknou štreku!
V sobotu jsme vydejchávaly s Plenou pozdní příchod na byt, ale chtěla jsem jí ještě ukázat krásu Dalejského údolí, takže jsme vstaly celkem časně, ale protože nakonec musela i brzo domů uvařit své nebohé sestřičce, která by jinak umřela hlady, tak jsme prolezly jen nejbližší les, vyfotila jsem si pár věcí a pak jsem jí byla doprovodit na nádraží.
A aby toho procházení se nebylo málo, dnes jsme se Zlounem prošli zase trochu jinou trasu Dalejského údolí směr Prokopák. Takže jsem uťapaná a hodně unavená, ale je mi fajn. Navíc zítra mě čeká ještě jedna akční a náročná věc, ale snad se povede.
Žádné komentáře:
Okomentovat