To si takhle jdete koupit mletou papriku do obchodu, který máte ani ne dvě stě metrů za bytem s tím, že se alespoň před obědem ještě na chvíli provětráte, a stane se z toho sedmikilometrová procházka po okolí. Už delší dobu se chystám projít tady kolem mého nového bydliště, ale z různých důvodů jsem to neustále odkládala, ačkoliv je to skoro neuvěřitelné, jelikož mám teď své nejoblíbenější místo vůbec ani ne padesát kroků od domu. Ne, není to žádná pražská památka, část města, kde jsou nějaké obchodní domy nebo galerie nebo divadla, vůbec. Je to Prokopské a Dalejské údolí. To místo jsem našla, když jsem ještě bydlela na koleji. Jednou jsem se chtěla někam projít a už mě to na Hvězdě (i když tam se taky stále ráda vracím) a kolem moc nebavilo, tak jsem se podívala po mapě Prahy a našla jsem si tohle jedno z mála zelenských oblastí v tom našem hlavním městě. Už v té době se mi to tam zalíbilo a několikrát jsem se tam vracela a procházela čím dál větší úseky. Pak jsme tam byli i s Verčou (ségra) a Joelem (její přítel) na Silvestra (rok 2012).
Protože ten výhled na Prahu z Děvína (kopec, který je právě součástí Prokopského údolí) je super a zvláště, když je to celé město pod vámi osvícené spoustou světel a ohňostrojů (fotky by Joel), to pak vypadá hned jinak a bylo tam i v té zimě a noci krásně. Byl to vlastně asi nejlepší Nový rok vůbec v Praze, které jsem tu prožila (domů jezdím jen na Vánoce, pak se vždycky vracím na Nový rok do Prahy) všechny ostatní byly zatím všelijaké a podivné a asi ne moc veselé pro mě, ale tenhle tím zážitkem vyniká.
Každopádně to už jsem se stěhovala právě z koleje na Prahu 4 a měla "Prokopák" blíž, takže jsem se tam dost často vracela a celkově tu oblast si oblíbila nejvíc z Prahy celkově. Občas jsem tam dotáhla někoho na procházku a zároveň i s těmito lidmi ten docela široký prostor poznávala daleko více. (fotky jsou z roku 2012 a 2013 by me, poslední by Mates)
Dokonce jsem se tam jednou vydala ve tři ráno a počkala si na východ slunce nad Prahou, ale to je trochu jiná historka.
To místo je pro mě každopádně neustále něčím nové, protože se mi zatím nepodařilo to tam projít křížem krážem, že bych to tam znala třeba jako Včelenský les nebo spoustu oblastí na jihu Čech, které mám za těch x let, co jsem tam žila, projeté na kole, prochozené s dědou nebo jen tak s foťákem a opravdu bych o nich mohla říct, že je znám jako své boty, ale o to mě stále tohle údolí baví. A musím říct, že když jsem si našla tento byt, kde teď bydlím, to že to je fakt pár kroků od Dalejského údolí, bylo rozhodující. Předtím jsem mohla každý den jen fotit z balkónu západ slunce, který končil za Prokopským kopcem (Děvínem), teď se podívám z okna nebo vyjdu z bytu a jsem tam. A ono se pak teda není moc čemu divit, že jdu takhle v sobotu, kdy mám konečně docela čas, pro mletou papriku do obchodu a skončím místo toho několik kilometrů v lese plná euforie, že jsem zase na místě, které mám tak ráda.
Občas se mi teď stane, že se mě lidi ptají, tak jak se mi tu bydlí. Vzhledem k tomu, že tu jsem zatím měsíc, vždycky jsem říkala, že úplně ještě nedokážu posoudit, jaké to tu je, že jsem si to tu ani pořádně ještě neprošla a neprozkoumala okolí. Ale po tomhle mém menším výletu a tom měsíci žití se spolubydlícími a celkově, můžu s klidem tvrdit, že byt jako takový je supr a že lokalita je naprosto bez chyby. Takže jo, jsem spokojená. Stihla jsem si už i trochu zútulnit pokoj, takže i z tohohle hlediska je mi tu hned lépe a zvykám si na nové prostředí rychleji. Tak uvidíme, jak to bude nadále. Mimochodem, tu papriku jsem si pak koupila, abyste si nemysleli!
Žádné komentáře:
Okomentovat