pondělí 4. ledna 2016

SIC(K) MONDAY #24

Vážně už 24.? Jako kdyby mi i můj blogísek musel připomínat, že mi už bude tolik, a to jsem si v podstatě od dvaceti nezvykla si ty roky přidávat, takže už se těším až se mě někdo zase bude ptát kolik mi je a já si to budu v duchu počítat od roku narození. Vždycky se tak trapně zarazím a chvilku mi to trvá, než odpovím, takže musím vypadat pokaždé jak trubka, že nevím, kolik mi je. 

Potravina týdne
Asi mé skvělé jednohubky, co jsem si připravila na Silvestra nebo to víno, co jsem si otevřela. Jo sama, protože mamka pít moc nemohla, a přitom má ve skřínce dobrou zásabu všemožných dobrých věcí, tak jsem jí s tím musela pomoct žeano. Nebo ty mé touasty, co jsem si dělala den předtím? Ne, už vím! Potravina a tedy spíše pití týdne je to šampáňo od J. P. Chenetu. Víte, poprvé jsem se odhodlala držet flašku při jejím vybuchování a vůbec to na potvoru nešlo. Není tedy divu, že v konečné fázi jsem měla víc šampáňa v očích a na podlaze než ve skleničce. Aneb nový rok začal velmi humorně. 


Hudba týdne
Ten text je trochu ujetý, ale písnička se mi líbí. A pak samozřejmě nesmí chybět moje oblíbená ze soundtracku z filmu The Holiday.



Dilema týdne
Zabít svou starší sestru nebo nezabít? Skočit z okna nebo neskočit? Ne, přeháním, ale koho napadne v sobotu ráno den po Silvestru začít uklízet a kdyby jenom to, ale dělat celkově na patře takový bordel, že by to vzbudilo i slona? Ten den byl celý úplně naruby, ale to ráno to vážně krásně odstartovalo.

Myšlenka týdne
"Jednou možná poznáš, že milovat neznamená vlastnit a pak ti dojde, že někdy je lepší nechat věci tak jak jsou a ne se je za každou cenu snažit získat zpět. Že při tom pak člověk víc ztratí, než získá." 

Postřeh týdne
Stále si neumím nalakovat pravou ruku.

Sváteční výzva #9 a #10
Popravdě, jsem trochu zklamaná sama ze sebe, že jsem si trochu svou výzvu zjednodušila a nedodržovala jsem jí do puntíku. I devátý den jsem se totiž byla jen s mamkou projít, byť teda i zaposilovat ve venkovní posilovně, ale to jen pro srandu, když jsme šly s mamkou kolem no a desátý den byl můj odjezdový do Prahy a s tím krásným ránem, co mi připravila sestra se mi teda nic tak nechtělo, že jsem to úplně odpískala a místo toho se šla balit. Ale snaha byla a i to se cení!


Kultura týdne  
Toho bylo teda tentokrát docela dost. Samotné slavení Silvestru s mamkou, což bylo vážně fajn. Dívaly jsme se na Gilmorky, pak na The Holiday a potom hrály Člověče nezlob se a pomalu jsme půlnoc prošvihly, jak jsme do toho byly zabrané. Pak cesta vlakem, to byla taky vážně kultura, totálně přecpaný vlak s rezervací, na kterou jsem si omylem sedla, s poposmrkávajícím klukem, starou paní, co si doprostřed cesty dala kufr a při cestě na záchod jsem všem kvůli tomu dobře pošlapala nohy, navíc v totální zimě, protože bylo vypnuté topení, no prostě jízda smrti. No ale celý tento pošmurný den mi zachránila Bouřka, která mě vytáhla ven a byla děsně vtipná a nutila mě jíst hranolky se shakem a vůbec. Je to nejlepší bouřka, co znám. 


Komiks týdne


Fotka týdne
Když se doma najdou nevyprskané prskavky.

5 komentářů:

  1. Fajn, napíšu to i sem. Vytáhlas mě ty a ještě ke všemu do zavřený kavárny. Pak do dalšího místa, kde neměli wifi, a nakonec do třetího místa, kde to bylo ošklivý a neměli zásuvky! Tak komu by z toho trošku nehráblo, žejo..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ale tys mě vytáhla tím, žes souhlasila, chápeš? :D A já bych zůstala v tom KFC, kdybys mě nepřesvědčovala, že v Mekáči to bude určitě lepší. :D

      Vymazat
    2. Takže zase nemystifikuj, jo!

      Vymazat
  2. Nemystifikuju! A do Mekáče jsme šly, abys měla fungující wifi k dohrání svý hry :-P Tak. A máš to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nevím, kdo říkal, že to musíme určitě dohrát, i přestože já jsem se na to chtěla už dávno vykašlat, že to dohrajem až dojdu na byt. :D

      Vymazat