Chtěla jsem si to sem poznamenat už včera, ale stala se věc, že jsem šla na odběr krve a byla jsem tak mrtvá, že jsem byla ráda, že jsem si mohla odškrtnout několik málo povinností a na psaní článku už nezbylo. Musím říct, že ani na to cvičení, ale nedpředbíhejme.
Den šestý jsem započala jízdou na kole. Mamka byla tak hodná, že mi půjčila kolo, takže jsem se mohla svobodně vydat, kam jsem chtěla. Musím říct, že tady u nás na jihu se momentálně neskutečně ochladilo, takže už to bylo docela o hubu, jak se říká, ale teple jsem se oblekla, takže jsem byla celkem v klidu. Jo mimochodem, jsem vám zapomněla ukázat, v čem většinou vlastně běhám, jezdím nebo cvičím. Tak to je jasné, že přece s tričkem, které znázorňuje mého oblíbeného superhrdinu! :D
Každopádně projížďka to byla velmi vyvedená, ač jsem se teda vracela skoro za tmy a byla zima. Ale bylo to fajn. Na mamky kole se jezdí jedna radost totiž. Má ho seřízené, není nijak staré a prostě, je to hřebec! A co bylo teda ještě docela vtipné, na to jak se ochladilo, tak jsem potkala u řeky, kudy jsem projížděla, týpky, kterým to počasí teda moc kruté nepřipadalo. Koupali se totiž u jezu. Nějací otužilci, ale byla to sranda je pozorovat. Moc dlouho tam totiž zase nevydrželi a pelášili k autu se ohřát.
Sedmý den se nesl v duchu návštěvy nemocnice. Byla jsem tam ráno, takže jsem nemohla jít běhat, ale můj plán byl takový, že si dojdu potom. Jenže potom jsem byla tak unavená a nebylo mi dobře, že jsem si místo toho ještě šla na hodinu lehnout. Mně bývá takhle po braní krve normálně špatně, prostě je to zřejmě na mě moc velký zásah do mého organismu. Každopádně úplně jsem tak zase nelenošila. S mamkou jsme se rozhodly jít do města, protože mi chtěla vybrat dárek k narozeninám. Takže jsme se pěkně prošly městem, o tom žádná.
Jo a bylo docela vtipné, že já si táhnu i ráno s sebou foťák, že co kdyby náhodou se dalo něco vyfotit hezkého a taky že celkem dalo, jenže jak mě bolela ruka v tu chvíli a nemohla jsem jí moh ohnout, vypadala jsem při tom focení, jak nějaký retard, tak jsem toho teda rychle zase nechala. Ale ve městě jsem pak mamku přesvědčila udělat si na záchodě selfíčko! :D
No a dnešek, den osmý. Já jsem sice vstala, ale bylo mi pořád docela divně, takže jsem vynechala i tentokrát, ale věděla jsem, že si to vynahradím dlouhou procházkou včelenským lesem. Vždycky ocením, když takhle na před oslavou Nového roku můžu mít chvilku sama pro sebe, prostě si v klidu popřemýšlet, projít se nejlépe, protože při procházení se mi přemýšlí daleko lépe a celkově na chvilku vypnout. V přírodě je to pak naprosto ideální. A tak jsem vyrazila. Samozřejmě si nafotila tunu fotek za ty dvě hodiny, až jsem se bála, že si vyprázdním místo na kartě, ale naštěstí to karta ustála.
Nom, občas si říkám, že jsem si tu výzvu stejně vymyslela spíše proto, abych tu skoro denně mohla házet tunu fotek. :D
Každopádně, užívejte nového roku a vykročte do něj dobře. Sama jsem zvědavá, co rok 2016 přinese.
Žádné komentáře:
Okomentovat