Potravina týdne
Koupila jsem si po strašně dlouhé době kindervajíčko. Když jsme byli malí, tak jsme strašně rádi sbírali ty všechny hračky uvnitř. Ne, že bychom měli možnost dostávat kindervajíčka nějak často, ale přece jenom, bylo nás pět, takže když jsme každý dostal jedno byť i jen jednou za čas, tak se to nasbíralo v docela slušnou sbírku. Teď už ani nevím, kde to všechno máme, ale byla to pro nás tenkrát děsná prča a překvápko. Když člověk dospěje, tak se pro něj takováhle sranda ale stane děsně nezajímavou. Ztratí se to překvapení a to jen protože ta hračka uvnitř, to dřívější velké překvapení, je pro něj nyní, ať už je to cokoliv, totální neužitečná blbina. Ale přiznám se, že když jsem si ho teď kupovala, tak i přesto, že jsem věděla, že uvnitř je blbina, těšila jsem se, co tam bude. Což asi znamená, že jsem pořád ještě podstatnou částí duše dítě. Každopádně, aby i pro vás bylo trochu překvapení, neukážu vám hned, co jsem našla uvnitř, ale až příští týden! Hahaha. (Všichni určitě děsně nažhavení, že?)
Protože mě staré české legendy baví. Kryl a Kubišová jsou u mě samozřejmě na přední příčce v oblíbenosti.
Dilema týdne
Vymyslet nutně na dnes nějaké dilema nebo nevymyslet?
Myšlenka týdne
Celý víkend, ač byl řádně zaplněný kulturními akcemi, tudíž k tomu nebyl (naštěstí?) až takový prostor, jsem přemýšlela nad jedním tématem, a to smrtí. V poslední době (i když, řekla bych tak nějak celý svůj život, ale teď si to asi víc uvědomuju) se pokaždé, když se blíží začátek prosince, necítím až tak ve své kůži. Je to celkem z prostého důvodu, v sobotu to byla přesně ta doba, kdy před dvaceti třemi lety zemřel náš taťka. Nám s Verčou byl necelý rok, takže si na něj alespoň já vůbec nepamatuju a když nad tím tak přemýšlím, tak si ani nepamatuju, v kolika letech jsme to přesně začali tak nějak vnímat. Jak jsme v tom vyrůstali a brali to jako fakt už od mala, tak jsem neměla ani nějakou potřebu to prožívat. Každopádně, co jsem si říkala docela často bylo takové to, co by bylo jinak, kdyby tatínek žil. Bylo by to lepší, horší? Ve svém současném věku samozřejmě už vím, že by to nebylo zřejmě ani lepší ani horší, ale stoprocentně by to bylo jiné. Cestovat v čase ale neumím, ani nazírat jiné dimenze našeho světa, tudíž nikdy nezjistím, jak moc jiné by to bylo. Ale i tak nad tím občas ztratím nějaký ten čas ve svých myšlenkách. Takové myšlenky mě ale neopustily ani včera, jelikož jsem se odpoledne dozvěděla, že v ten den zemřela právě babička z tátovy strany. V podstatě poslední babička, co jsme měli. Je pravda, že tuhle část rodiny jsem já osobně považovala spíše za vzdálenější a je to už nějaká doba, co jsme se neviděli, ale i tak je to takový zvláštní pocit.
To je ale třeba jedna z věcí, co se mi líbí na afrických náboženstvích, oni si hodně váží svých předků a zemřelých členů rodiny obecně. Věří, že určitá generace vždycky ještě zůstává na tomhle světě s nimi a ochraňují je, dokonce věří, že s nimi můžou i rozmlouvat a hledat u nich odpovědi na otázky života a celkově moudrost a poznání. Když to ale člověk řekne takhle v naší kultuře, většina lidí se zděsí, přestaví si zombíky, takové ty fakt hnusné mrtvoly ze všech možných hororů, co tu tak frčí, a jsou rádi, že se svými zemřelými členy rodiny už za svého života promluvit nemusí. Ale výhoda právě těch starých afrických kmenů je, že oni se tím pádem o dost lépe smiřují s takovým 'odchodem' svých blízkých. Což mám třeba tak i u sebe. Ne teda, že bych asi věřila, že se svými předky mohu rozmlouvat a tak, spíše v tom smíření. Považuju to nějak za součást života, ač je to paradox, a tudíž mi připadá, že se s tím dokážu pak lépe vyrovnávat. Jakože i s obyčejnými odchody, rozchody a takovými i třeba rozlučkami přátel. Ne, že by mi to najednou bylo jedno, to já mám ty lidi pořád v paměti a srdci, stále je mám ráda a je mi to líto, ale nejsem věčně zdeptaná a skleslá. Ostatně to souvisí i prostě s tím, že my nevlastníme životy jiných, takže nemůžeme ani rozhodovat o tom, kdy odejdou a ani jim to vyčítat nebo si říkat, že bez nich už nás život nemá smysl. Naopak bychom měli být vděčný za každý ten den, kdy jsme s nimi mohli být.
Postřeh týdne
V Cross clubu, v té kavárně, co mají nahoře (ne v tom feťáckém doupěti dole) mají výborný humus. Jo a mimochodem, znáte ty rákosníky, co maj obchod pod Petřínem na Újezdu? Mají tam nehorázný výběr čokolády! Tak kdybyste někdy někomu chtěli koupit nějakou spešl čokoládu (nebo i pro sebe žeano), tak se tam mrkněte.
Kultura týdne
Dobrá, nejdřív jsme byly ve středu s Bouřkou zkouknout tu novou kavárnu, v pátek jsem byla na chvíli s hoczáky v čajovně, pak jsem byla v sobotu v rámci školy na festivalu Minerva, odpoledne jsem musela jít zmapovat Hvězdu kvůli předvánočáku, večer jsem šla na divadelním představení Lukyna, poté jsme samozřejmě byli v dvou podnicích na 'jednom' pivu, a nakonec v neděli na tanečním vystoupení Veron, kdy jsme si ještě před tím daly s Bouřkou menší procházku po Praze a potom jsme si taky na chvilku byly ještě posedět a sdělit si dojmy z vystoupení. Nic moc co?
Každopádně, když vypíchnu jen to nejzajímavější z toho všeho, tak někteří cizinci, co se ptaj na cestu, jsou fakt nepříjemný, když jim pražák (Bouřka) nedokáže říct, kudy mají jet. Umět německy, tak jim na to jejich, že jaktože nevíme cestu do Drážďán, když jsme z Prahy, odpověděla, jaktože tam netrefí, když umí německy. Stejná (ne)logika! Ten den jsme ale s Bouřkou měly celkově docela vtipný den, na tom tanečním vystoupení měli v sále takové sklápěcí židle, do které Bouřce jeden 'trochu' silnější pán přiskřípnul nohu a mně zase jiný pán při vystoupení Veron strčil do obzoru telefon a natáčel si to v té tmě a příšerné kvalitě. Ale i tak... bylo to super. Jednou jsem si to asi psala už na FB, ale mám tyhle kulturní vyžití moc ráda a zvláště, když ještě jdu podpořit své přátele. Vidět je totiž při něčem, co je baví a naplňuje, je neskutečný zážitek.
 |
| Kavárna Nová hra, středa k večeru |
 |
| Esoterický festival Minerva, sobota ráno |
 |
| Esoterický festival Minerva, sobota ráno |
 |
| Cesta na Hvězdu, Strahov, sobota poledne |
 |
| Lesopark Hvězda, sobota odpoledne |
 |
| Vypich, sobota odpoledne |
 |
| Vypich, sobota odpoledne |
 |
| Cesta na Lukynovo představení, sobota večer |
 |
| Fyzikové, Lukynovo představení, sobota večer |
 |
| Po představení, sobota večer |
 |
| Po představení, sobota večer |
 |
| Noční cesta na byt, přelom soboty a neděle |
 |
| Procházka před tanečním vystoupením Veron, neděle k večeru |
 |
| Procházka před tanečním vystoupením Veron, neděle k večeru |
 |
| Taneční vystoupení, Veronin soubor jsem nemohla vyfotit, protože ten pitomý mobil v záběru . . . |
Komiks týdne
On to není úplně komiks, ale spíše takový hodně 'mluvící' obrázek. Autor je umělec, který si říká Banksy.
Fotka týdne
Rána, kdy se probudíte, podíváte se z okna nebo už jdete po ulici a říkáte si, jak je to ráno krásné, mám nejraději. Zvláště, když si tu jejich atmosféru můžu vyfotit.
Žádné komentáře:
Okomentovat