SIC(K) MONDAY #17

Jak si dle všeho někteří všimli, tak minulý týden jsem vynechala slavný shrnutí týdne. Nebylo to ani tak z důvodu, že bych neměla co psát, ale protože se mi nějak nechtělo. A to tak, že jsem se prostě rozhodla, že na to kašlu a nebudu se do toho nějak nutit. Jasné, já se do toho v podstatě 'nutím' každé pondělí, to byl účel tohoto počinu, ale tohle bylo prostě jiné. Nebylo mi dobře, neměla jsem absolutně psací náladu a v takovém případě bylo lepší radši to nechat být. Každopádně tentokrát jsem tu opět a znovu, takže jdu sepisovat. Za ty dva týdny se toho stalo opravdu hodně. Spoustu situací, kulturních zážitků, povinností, konfliktů. On v podstatě v mém životě není týden, kdy by se nic nestalo. Chtěla jsem něco sepsat i samostatně, ale uvidíme. Teď se budu snažit to nějak shrnout do SIC(K) Monday a třeba v dalších dnech bude i něco víc. Já navíc ještě teda musím do pátku přečíst jednu knihu do školy a udělat na ní pětistránkový rozbor a dvoustránkovou recenzi, takže asi víte, v čem se budu hrabat poslední 4 dny, ale třeba se najde i chvilka na nějaké to psaní.

Jídlo týdne

Avokádo. Nějak jsem tomuhle ovoci nikdy nemohla přijít na chuť, ale teď bylo v akci, tak jsem si ho koupila a přidala jsem si ho do kus kusu, dneska na chleba a začínám si ho asi oblibovat. Celkově se teď snažím jíst nějaká jídla hodně plná na želeno a minerály, protože toho jsem měla vždycky hodně velký nedostatek. Takže do sebe cpu špenát a brokolici a tak, ale to avokádo je taky dobré, takže snad se s ním naučím i nějaké tríčky na salát nebo pomazánku.

Hudba týdne

Jsem teď objevila spoustu skvělých českých skupin a interpretů. Koukala jsem totiž na hlasování Slavíka a pak i na tu novou cenu internetu nebo jak se to jmenuje a překvapilo mě, kolik českých skupin a zpěváků se teď během těch dvou tří let vyloupli. A tak jsem je zkoumala, pouštěla jsem si od nich něco a docela dost z nich mě zaujalo. Chci na to napsat nějaký samostatný článek, pokud se k tomu dokopu, takže to nechci úplně zase rozebírat zde, ale je to můj takový postřeh. Když tak, pokud vás zajímaj novinky z české scény, mrkněte na ty vybrané skupiny na Slavíku, možná budete taky mile překvapení. 

Každopádně dnešní hudba týdne nebude česká, ale slovenská a to konkrétně od Majka Spirita. Znám tuhle skladbu už delší dobu a pokud už poslouchám hip hop, tak je to právě on nebo zahraniční interpreti. A to protože v tomhle případě řeším víc právě ten smysl textu a ty české se mi nějak extra nezamlouvaj. Ale Spirit má ty písně fakt dobré a hlavně rozumné, to oceňuji nejvíc. 

Dilema týdne
Poslední dobou mám hrozný problém s udržením se, co se týče stěžování si nebo komentování věcí, co mi určitým způsobem vadí. Ale pak se přistihnu, že stejně ač se rozhodnu mlčet, tak už minimálně půl hodiny žvaním. Je to prostě občas hrozné dilema. 

Největší chyba týdne
Jsem tak velký idiot a dělám zase tunu věcí do školy na poslední chvíli, až mi vypůjčili všechna vydání knížky, na kterou potřebuji udělat ten report. No, tak jsem si jí musela koupit, že ano. Teď jí ale o to víc musím dočíst a nezvorat to. (proto místo čtení píšu tento článek...)

Postřeh týdne
V rámci volitelného semináře Náboženství v postmoderní době jsme museli povinně vykonat zúčastněné pozorování v Maitreae na programu, který se jmenoval Vnitřní muž a vnitřní žena, kdy pomocí tantry a meditace jsme měli v sobě rozpoznat, zda v nás převládá víc mužská složka nebo ta ženská a případně se i snažit o jakousi harmonii mezi nimi. Mé poznatky z tohoto setkání:

1. za tři stovky jsem si myslela, že se dozvím trochu i něco víc než jen, že na hudbu se dá tancovat

2. i brácha skládal lepší techno

3. diskošky mě nebavily už v patnácti a dle všeho mě nezačnou bavit ani ve skoro čtyřiadvaceti

Shrnutí: Byl to ale celkem zajímavý zážitek. Sice nic extra objevného, ale zatrsali jsme si, protáhli se, takže v konečné fázi to nebylo zas tak hrozné.

Člověk týdne

Takové dvě trubky, co se mě už prý nebojí. 

Kultura týdne

Krom toho, že jsem teda byla v Maitreae, tak jsem jela ještě do Olomouce na hoczácký sraz a včera byla s tiskovým oddělením jen tak na pivu. Mám pocit, že toho bylo daleko víc, ale má paměť si vždycky všechno pozamyká, když se dostanu k psaní. Každopádně vše bylo zajímavé, poznala jsem spoustu nových lidí nebo ty staré trochu víc, což je fajn. 

Jo mimochodem, taky tak nesnášíte, když se postupně dozvídáte, kdo všechno v příštím roce bude mít v ČR koncert a vy si jen odškrtáváte 'na tenhle se nedostanu', 'na tenhle nemůžu', 'cože, 2600 za lístek?!' . . . ?

Komiks týdne

Fotka týdne

Protože mám prostě Olomouc ráda.