Málem už jsem to vzdala a nechala pondělní žvásty na úterý nebo na příští týden. Každopádně, překonávám se a sepisuji. Ono se toho stalo tolik, že by bylo blbé to nechávat na příští týden nebo na jindy. Navíc se alespoň rozepíšu a rovnou se vrhnu i na report, co chci napsat z Brněnského srazu a pak bych měla psát jedno malé překvapení a pak mail mamce a zadat výklady na hocz. Blemc, nemluvně o fotkách, ale z těch jsem za poslední měsíc tak unavená, že ty klidně počkaj. Respektive budou muset.
Jídlo týdne
Bulgur. Je to předvařená nalámaná celozrná pšenice. Dovezl to Žolík na sraz a rozdělil se. Sice jsme měly k tomu jen tuňáka, ale i tak to bylo dobré. Rozhodně si to koupím znovu. Možná i lepší než kuskus.
Hudba týdne
Teď nějak pořád poslouchám mé oblíbence Mumford and Sons, ale abych je sem nedávala pořád, tak sem dám výjimečně zpěvačku, na které jsem ujížděla jako patnáctiletá. Mí vrtevníci poslouchali Lunetic a Holki, a já ujížděla na Anasticii. Přepisovala jsem si její písničky na papír podle výslovnosti a zpívala si je. Její nejslavnější písničky jsem tak uměla skoro nazpaměť a když nikdo nebyl doma, pustila jsem si je na plné pecky, blbnula u rádia a snila, že jednou budu taky dobrá zpěvačka. To, že jsem to dělala, jen když nikdo nebyl doma, jasně vypovídá o tom, že ze mě asi nikdy zpěvačka nebude, jelikož zpívám fakt hrozně. Vzpomněla jsem si na tohle všechno, když jsem jela Student Agency do Brna a zrovna mi jí tam na té jedné jejich stanici hráli a to rovnou několik jejich skladeb. Bylo to fajn zavzpomínání si, vzhledem k tomu, že jsem byla hrozně unavená a celou cestu jsem tedy klimbala.
Dilema týdne
Jít hned po práci spát nebo nejít.
Největší chyba týdne
Nakonec se ukázalo, že i přestože nám dneska odpadla přednáška a mohla jsem jít tedy v klidu spát, tak to nebyl až tak dobrý nápad. Obecně odpoledne nechodím spát, právě proto, že se cítím pak ještě unavenější a z pravidla pak spím až do rána s tím ale, že se necítím nějak odpočatější, což je v podstatě docela promarněný čas. Druhak se mi dost často zdají dost divné sny. A že dneska byly fakt hodně divné.
Postřeh týdne
Jsem to už fotila a přemýšlela o tom minulý týden, ale nějak mi to při psaní minulého článku úplně vypadlo. Ale k současnosti. Jak jsem už jednou psala, že se mi líbí, že využili tu provizorní plochu, co vznikla na Andělu v metru, kde stavěli nový bezarierový výtah, tím že jí nechali posprejovat jedním z českých teď už celkem známým sprejerem Pasta Onerem, tak pro velký úspěch tak nechali vyzdobit i jiná místa v Praze a já jako velký fanda street artu to neskutečně oceňuju. Ty zastávky jsou hned hezčí a zajímavější a vůbec, té Praze to sluší.
Myšlenka týdne
Nezamýšlejte se na schodech. Myšlení samo o sobě bolí, ale na schodech občas ještě víc.
Člověk týdne
Těch by bylo taky víc. Tento týden mi bylo několik lidí velkou oporou, aniž by si to třeba i vůbec uvědomovali. Někdy se neskutečně výrazně ukazuje, kdo jsou vaši přátelé, mezi kým se cítite fajn a kdo vás naopak dokáže zklamat, i přestože vy je za přátele považujete. Vztahy nejsou v tomhle rozhodně nudné a jednolité. I když, občas by to člověk tak chtěl. Měl v tom všem jasno. I já.
Kultura týdne
No jéje, nevěděla jsem, co dřív. Nejdřív jsem do svého přeplněného programu nějakým zázrakem nacpala SIGNAL festival a pak jsem jela na hoczácký sraz do Brna. Obojí i přes počasí bylo fajn a i když jsem strašně unavená a nevyspalá, bylo pár věcí, co mi to trochu kazilo, a mám tunu fotek, které musím zpracovat, mám z toho dobrý pocit. A letošní SIGNAL festival byl povedený a možná i trochu lépe promyšlený trasou než minulý, což beru jako velké plus.
Komiks týdne
Fotka týdne
Když někam chvátáte a je kolona zase až na Budějovickou. Procházka na Dvorce byla daleko rychlejší a hezčí než čekat na ten bus.
Žádné komentáře:
Okomentovat