Srazování

Nedávno jsem si zjišťovala, na kolika jsem vlastně byla hoczáckých srazů. Vzhledem k tomu, že na tyhle srazy jezdím od 8.8. roku 2007, tak je to přesně 8 let. Kromě hezkých osmiček jsem se ale napočítala i symbolického 42. srazu, což byl ten poslední pražský. Průměrně a teoreticky jsem tedy byla na sraze každé dva měsíce. Nejvýkonnější rok byl 2012, kdy jsem se zúčastnila všech oficiálních srazů, co za ten rok byly. A kdybych počítala i ty neoficiální, tak se jistě dostanu do ještě daleko vyšších jednotek (protože když se pak s někým na hocz spřátelíte natolik, že spolu chodíte ven, co týden nebo plánujete různé zábavné akce či je chodíte podporovat v jejich zájmech, tak se to nashromáždí). Každopádně nechtěla jsem si to sem psát z nějakých statistických údajů a počtů (i přestože je to docela zajímavé), spíše jsem se nad tím tak ze zajímavosti zamyslela a zrovna ten počet vyšel na 42. A to samé stejně náhodné je i to, že to sem píšu dnes, 8.8., to původně nebylo vůbec v plánu, to mi došlo až když jsem to začala psát. 

Neuvědomuju si to každý den, ale občas si říkám, jak je to neskutečné, jak ten čas letí a že jsem na hocz - internetové RPG hře na motivy Harryho Pottera - už 9 a půl let. S překročením té devítky jsem si ze srandy i začala říkat, že u té desítky to zabalím. Popravdě vůbec netuším, co bude za půl roku, ale už by na to byl docela čas. Když si vezmu, jakou výdrž mají průměrně lidé ve vedení a že většinou po maximálně dvou letech odchází totálně znechucení, otrávení a vyhořelí, tak oproti tomu mých 6 let ve vedení bez přestávky je dost dobré skóre. Možná je to právě tím, že když jsem vystudovala za svou první postavu, stala se občanem a viděla první takové trosky, co hocz opouštěly, tak jsem se zařekla, že takto (znechucená, otrávená, vyhořelá) z hocz nikdy neodejdu. Že pokud se rozhodnu nakonec odejít, tak u toho budu mít na paměti hlavně to dobré, co mi hocz dalo. Sice na jednu stranu teď už chápu, proč se to děje a že opravdu člověka to vedení projektu neskutečně vyšťavuje (a neměla jsem poslední půl rok daleko od toho, abych se vším také znechuceně a zklamaně práskla a vysrala se na spoustu věcí), na druhou stranu pořád nemám ráda, když někdo odchází a rozsévá za sebou ještě to zlé. Jak na hocz ztratil zbytečně spoustu času a že mohl dělat daleko užitečnější věci (to mohl že, ostatně hocz je ve všem dobrovolná činnost) a že mu za to nikdo nepoděkuje a vůbec, že by bylo nejlepší hocz zrušit. Ano, možná by bylo lepší hocz zrušit, spousta lidí by měla po starostech a konečně by se začali věnovat důležitějším věcem ve svém životě (včetně mě), ale zároveň bychom přišli o to, co na hocz považuju za nejpozitivnější a nejcennější, a to jsou právě srazy.

Nevím tedy, jak ostatní, ale já jsem díky srazům potkala spoustu skvělých lidí a pár z nich doteď můžu považovat za své nejlepší přátelé, na které se kdykoliv můžu obrátit a oni tu pro mě budou, za což budu právě hocz vděčná za každou cenu a navždy. Znát někoho přes internet má sice své kouzlo, ale až ta reálná setkání tomu dají ten pořádný smysl. Člověk pozná i jiné lidi trochu víc osobně, kterých se do té doby třeba bál nebo je poznat ani možná nechtěl, ale díky tomu setkání zjistí, že vůbec nejsou někteří tak hrozní, jak se přes počítač jeví a pomůže jim to pak i zlepšit pohled na jiné věci. Jo, člověk také může dojet na sraz, říct si, že je to banda mimoňů, co lítaj po parcích s hůlkami a hábity a už nikdy na sraz nejet, protože by se styděl vůbec mezi takovými lidmi být i jen zavřený v jedné klubovně. Ale zpravidla, co tak pozoruju, se tohle stává výjimečně. Ve většině případů si dotyčný vždycky najde nějakou skupinku, ke které se dokáže přidat nebo člověka, který mu padne do noty a i kdyby tam bylo okolo sebevíc mimoňů, za které se bude stydět, tak se nevrátí z toho srazu naprosto zděšen, že už na jiný nepojede. Já ač se za normálních okolností považuju za introverta a i přesto, že jsem nikdy na hocz neměla nějakou úžasnou pověst, jsem účelně právě kvůli tomuhle na srazech (zvláště v těch mých akčních letech 2012 a 2013) vyhledávala osamocené nováčky a snažila se s nimi dát do řeči. Propojovat ty generace a docílit toho, aby nikdo nezůstal někde jen tak sedět a neodnesl by si z toho srazu alespoň něco zajímavého. Teď si toho všímám i u jiných a jsem ráda, že to stále tak funguje, alespoň částečně. Sice už srazování není tak populární jako za 'našich mladých let' a je hodně málo lidí, co se vůbec odhodlá k organizaci něčeho takového, ale pořád to má něco do sebe a každému hoczákovi bych doporučila se na nějaký sraz jet podívat. 

Mimochodem, s tímto přemýšlením jsem si samozřejmě projížděla i fotky ze srazů a je to občas příšerná nostalgie. Ale zase je docela zajímavé, sledovat ten posun za tolik let. Jak kdo se změnil, vidět jak ty srazy vypadaly, když mi bylo patnáct a jaké jsou teď. A vzpomínat na Kiraru s krátkými vlasy. :D Protože podle toho se dá dobře měřit, jestli jste už vykopávka nebo ne! Rozhodla jsem se tedy níže uvést seznam všech srazů, kde jsem byla a přihodit k tomu nějakou tu fotku. Do roku 2011 jsou to všechno fotky focené mnou, starší už je různá směs, ne vždy jsem tenkrát měla k dispozici foťák.

42. LONDÝN 2015 - Praha (2015-06-19)

41. Chata jak cyp! - Pastviny (2014-08-09)

40. Letecký sraz - Kolín (2014-07-26)

39. Londýn - Praha (2014-05-02)

38. Pražský předvánoční sraz 2013 - Praha (2013-12-14)

37. Birmingham 2013 - Brno (2013-10-25)

36. Legendární Hájenka - Hájenka u Písařova (2013-07-20)

35. Exkurze do Pražských apatyk - Praha (2013-05-24)

34. Vánoční tradice jižního Walesu - Ostrava (2013-04-05)

33. PragoFFest - Praha (2013-01-31)

32. Vánoční Pražský Sraz 2012 - Praha (2012-12-08)

31. Birmingham 2012 - Brno (2012-11-16)

30. Oxfordský podzim 2012 - Olomouc (2012-10-19)

29. Norwich - Lanškroun (2012-09-14)

28. HOjenka - Písařov (2012-08-04)

27. Salisbury 2012 - Plzeň (2012-07-12)

26. Letní Oxford 2012 - Olomouc (2012-06-15)

25. Londýn 2012 - Praha (2012-05-25)

24. Newcastle - Hradec Králové (2012-03-30)

23. Ostravský sraz - Ostrava (2012-03-02)

22. Slavný předvánoční pražský sraz - Praha (2011-12-10)

21. Oxfordský podzim 2011 - Olomouc (2011-11-18)

20. Newcastle - Hradec Králové (2011-09-16)

19. Kouzelné léto - Hájenka u Písařova (2011-08-10)

18.  Oxford 2011 - Olomouc (2011-06-17)

17. Newcastle - Hradec Králové (2010-09-12)

16. HoczLand - Olovnice (2010-08-10)

15. Jihočeský čarodějnický sabat - České Budějovice (2010-08-07)

14. PragoCon 2010 - Praha (2010-01-28)

13. Předvánoční sraz - Praha (2009-12-12)

12. Pragocon 2009 - Praha (2009-04-12)

11. Předvánoční sraz - Praha (2008-12-13)

10. Prahohraní - Praha (2008-08-30)

9. Festival Fantazie 2008 - Chotěboř (2008-06-30) 

 
8. Tábor napříč časem (2008-srpen)

  
7. HoLaMa - Ústí nad Orlicí (2008-05-04)

6. Pragocon 2008 - Praha (2008-02-02)

5. Předvánoční sraz - Praha (2007-12-08)

4. Bracon - Praha (2007-09-28)

3. Komáří Paseka - Mutiněves (2007-08-19)

2. Praha (2007-08-08)

1. Plzeň (2007-červenec) 

Protože jsem nakonec zjistila, že jsem se omylem přepočítala, jak jich bylo hodně, tak jich není úplně 42, ale zařadila jsem si sem tedy svůj úplně první sraz s hoczákem a to bylo s tenkrát nebelvírskou Clare, za kterou jsem jela až do jedné vesničky za Plzní. Byl to zvláštní pocit, byla jsem strašně nervózní, ono přece jenom v patnácti cestovat sama vlakem kamsi za někým, koho pořádně ani neznám, nebylo pro slabé povahy. A když jsme se dostaly k ní domů, tak jsem si v první moment říkala, co tam sakra dělám. Ale nakonec to bylo velmi příjemné setkání a doteď na tenhle můj první hoczácký minisrazík vzpomínám. Navíc právě díky němu jsem se pak nebála jezdit na další a odhodlala jsem se i následně do Prahy. I přestože se mi pak Clare už nikdy nepodařilo vidět znovu a z hocz docela rychle odpadla, jsme doteď v kontaktu. Sice dost slabém a to přes FB, ale je supr vědět, jak se v téhle době má a co dělá.

Co víc dodat, srazům zdar!