sobota 1. března 2014

Sobotní

Sobota, hodně dní po tom, co jsem si sem psala první úvodní kec. A přitom jsem slíbila Veron, že tu něco přibude. Teda, neslíbila, ale ona má můj blog v záložce a pořád prý čeká, co tu zplodím. A já pořád nic. Vlastně se dost znám, takže jsem věděla, že to nedopadne nijak slavně, ale mám celkově nějaký psací útlum, ještě větší než jsem předpokládala. Nejsem schopná napsat ani e-mail mamce a to je to otázka jen pěti minut, kolikrát. Kdoví jestli je to tím, že denně v práci napíšu přes 150 e-mailů s odpověďmi nebo celkově, že už pak nejsem schopná si sednout nad ničím jiným a věnovat se chvilku tomu.

V hlavě mám přitom spoustu věcí, o kterých bych chtěla/mohla psát, ale jsem nějaká neschopná si sednout a pustit se do toho. Vlastně jsem sem jeden článek i psala, ale skončil rozepsaný a já už ho nechci ani dopisovat. A i tento vypadá velmi beznadějně.

Celý týden byl výjimečně náročný, náročnější, než kterékoliv jiné. Jindy ten týden člověk přežije a ono to i rychle uteče a ani to nepostřehne, ale tentokrát jsem po dlouhé době zase naprosto vyčerpaná, že nejsem dneska schopná absolutně nic dělat. Jen si psát s lidmi na skypu, čučet na seriály (dnešní díl TBBT je po delší době zase výborný) a nic nedělat. Jo, vlastně, pověsila jsem si prádlo a uklidila stůl, velké to činnosti dnes, fakt.

Ale je to asi i tím, že jsem šla spát ve dvě a ne zrovna ve střízlivém stavu. To je tak, když se vracíte z práce z odpolední, místo postele, kterou vyhlížíte celý den, skončíte v hospodě s dobrou společností a pak se rozhodnete ještě navštívit svého nejlepšího kamaráda na noční, protože si zrovna řeknete, že prostě potřebujete obejmout.  

Strašně mi chybí focení, takže doufám, že brzy někam vyrazíme, Veron, i kdyby to snad mělo skončit jako minule, že nakonec nic nevyfotíme. A asi bych si měla nechat vyvolat ten jeden film, co už jsem vyfotila od doby, co jsem dostala od dědy ten Pentax, ale předpokládám, že to nebude nic moc. Se budu smát, až to dostanu do rukou a tam plno těch černých nebo rozmazaných snímků.

A vůbec, jdu zase dál lenošit. 

1 komentář:

  1. Keby moje zdravie nebolo pošahané a moja lenivosť ešte pošahanejšia, už dávno by sme niekam šli... snáď to v apríli bude volnejšie. Teším sa na čerešne a včely a tak. Dokonca mám pre teba prácu... ale musíme počkať na tie čerešne :P

    OdpovědětVymazat