Sobota, hodně dní po tom, co jsem si sem psala první úvodní
kec. A přitom jsem slíbila Veron, že tu něco přibude. Teda, neslíbila, ale ona
má můj blog v záložce a pořád prý čeká, co tu zplodím. A já pořád nic. Vlastně
se dost znám, takže jsem věděla, že to nedopadne nijak slavně, ale mám celkově
nějaký psací útlum, ještě větší než jsem předpokládala. Nejsem schopná napsat
ani e-mail mamce a to je to otázka jen pěti minut, kolikrát. Kdoví jestli je to
tím, že denně v práci napíšu přes 150 e-mailů s odpověďmi nebo
celkově, že už pak nejsem schopná si sednout nad ničím jiným a věnovat se
chvilku tomu.
V hlavě mám přitom spoustu věcí, o kterých bych
chtěla/mohla psát, ale jsem nějaká neschopná si sednout a pustit se do toho.
Vlastně jsem sem jeden článek i psala, ale skončil rozepsaný a já už ho nechci ani
dopisovat. A i tento vypadá velmi beznadějně.
Celý týden byl výjimečně náročný, náročnější, než kterékoliv
jiné. Jindy ten týden člověk přežije a ono to i rychle uteče a ani to
nepostřehne, ale tentokrát jsem po dlouhé době zase naprosto vyčerpaná, že
nejsem dneska schopná absolutně nic dělat. Jen si psát s lidmi na skypu,
čučet na seriály (dnešní díl TBBT je po delší době zase výborný) a nic nedělat.
Jo, vlastně, pověsila jsem si prádlo a uklidila stůl, velké to činnosti dnes,
fakt.
Ale je to asi i tím, že jsem šla spát ve dvě a ne zrovna ve
střízlivém stavu. To je tak, když se vracíte z práce z odpolední, místo
postele, kterou vyhlížíte celý den, skončíte v hospodě s dobrou společností
a pak se rozhodnete ještě navštívit svého nejlepšího kamaráda na noční, protože
si zrovna řeknete, že prostě potřebujete obejmout.
Strašně mi chybí focení, takže doufám, že brzy někam
vyrazíme, Veron, i kdyby to snad mělo skončit jako minule, že nakonec nic
nevyfotíme. A asi bych si měla nechat vyvolat ten jeden film, co už jsem
vyfotila od doby, co jsem dostala od dědy ten Pentax, ale předpokládám, že to
nebude nic moc. Se budu smát, až to dostanu do rukou a tam plno těch černých
nebo rozmazaných snímků.
A vůbec, jdu zase dál lenošit.
A vůbec, jdu zase dál lenošit.
Keby moje zdravie nebolo pošahané a moja lenivosť ešte pošahanejšia, už dávno by sme niekam šli... snáď to v apríli bude volnejšie. Teším sa na čerešne a včely a tak. Dokonca mám pre teba prácu... ale musíme počkať na tie čerešne :P
OdpovědětVymazat