Mám dovolenou, takže si můžu dělat, co chci. Třeba například - vstát v pět hodin
a jít se procházet loužemi, bahnem, lesem, močály a vším tímhle jen proto,
abych si mohla vyfotit ranní Včelnou. Ne, popravdě nejsem až takový pošuk,
abych tohle podstoupila sama od sebe (avšak - když se na to teda dívám zpětně,
je to docela dobrý nápad ^^), ale něco mě probudilo v pět ráno, tak jsem si
došla na záchod a že půjdu zase spát, když mi to ale nedalo a ještě jsem se
podívala z okna. V době mého bydlení tady na Včelné jsem měla po ránu výhled z
našeho pokoje hodně ráda. Na tuhle stranu, co máme pokoj, totiž vychází krásně
slunce. A ani dnes mě výhled nezklamal. Úžasná mlha se linula podél silnice a
slunko do toho mělo nádherně propletené paprsky. Jelikož mám Veronin foťák
stále u sebe (a mí "facebookoví" přátelé mě musí nesnášet za to, jak teď neustále
sdílím fotografie na své zdi), chopila jsem se okamžité své šance a krásnou
mlhu si vyfotila. Jenže mi to nedalo, a když už jsem byla vzhůru, rozhodla jsem
se, že prostě vylezu a nafotím si to i z jiných úhlů. Za pět minut jsem byla
oblečená (napůl ve spacím a napůl na ven, oči ještě zalepené, takže ty fotky taky tak vypadají) a vyrazila do bažin. Totiž, do víru
velko.. vesnice.
Trochu jsem, po té hodině rochnění se všude možně v rose a vlhku, litovala svého
lehkovážného oblečení, ale procházku mi to vůbec nezkazilo. Bylo to fajn
odreagování, vypuštění problémů z hlavy, alespoň na tu chvilku. Ani sousedka
venčící psiska mě nijak nevytrhla, i když školku, kam se v tuhle hodinu hrnulo
nespočet rodičů s dětma, jsem raději obešla skrz les.
Celkově mě to nadchlo a nakoplo do celého dne, i když možná bych si mohla
ještě zdřímnout na tu chvíli. Budíka jsem si nastavila na devátou . . .
Žádné komentáře:
Okomentovat